Lex Covid II – to už tady bylo, už to dobře znám

Proč?

S ohledem na (opětovně) zhoršující se epidemiologickou situaci vláda (opětovně) přistoupila s účinností ke dni 5. 10. 2020 k vyhlášení nouzového stavu pro území celé České republiky a přijala radikální krizová opatření. V podrobnostech se není třeba rozepisovat. Už zase.

Dne 23. 10. 2020 ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání schválila PS PČR zákon, kterým se mění zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (legislativní tisk č. 1060) [dále jen „Lex Covid II“], následně jej Senát PČR vrátil s pozměňujícím návrhem, avšak PS PČR toto veto přehlasovala, Lex Covid II schválila dne 10. 11. 2020 v původním znění a dne 11. 11. 2020 jej podepsal prezident republiky. Lex Covid II byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 460/2020 dne 13. 11. 2020 a stejným dnem se stal účinným (čl. IV Lex Covid II).

Připomeňme si, že pod č. 191/2020 Sb. byl na jaře přijat zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, tzv. Lex Covid (a jako se u králů přidává číslovka „I.“ teprve od doby, kdy na trůn usedne někdo téhož jména II., přidejme nyní i my jarnímu Lex Covidu číslovku „I“).

Jak se uvádí v důvodové zprávě k Lex Covid II, tak většina opatření v Lex Covid I „byla přijímána s tím, že po první vlně se situace v ekonomice uklidní. Platnost značné části opatření tak již skončila, popřípadě skončí do konce roku 2020.“ Jenže… člověk míní… jak již psali V+W, tak „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi. Řekne se třeba, že se to a to stane tak a tak, jenže ono to dopadne docela naopak. Řeknete-li dnes, život je pes: Co má být zítra za zvíře, když je dnes pes, protože ani ten pes není dnes definitivní; neví se, zdali se ze psa vlk nemůže stát.“

A protože se – slovy důvodové zprávy „bohužel“ – od září 2020 nákaza v ČR začala (opětovně) výrazně šířit (ze psa vlk se stal), což s sebou přineslo nezbytné restrikce a omezení, které tvrdě dopadají na vybrané ekonomické oblasti, usoudil zákonodárce, že je třeba (opětovně) reagovat, což promítl do textu Lex Covid II, neboť – znovu slovy důvodové zprávy – „situace je o to naléhavější, neboť fyzické i právnické osoby své úspory začasté již vyčerpaly.

Ze všech výše uvedených důvodů se navrhuje přijmout dílčí změny zákona č. 191/2020 Sb. a insolvenčního zákona tak, aby bylo možné na tyto změny v již zahájených insolvenčních řízeních zareagovat. Poškozeným osobám, které nebyly před druhou vlnou v úpadku, avšak jejichž situace se vyhlášením nouzového stavu a přijetím restrikcí citelně zhoršila, by dále mělo být umožněno krizové období překlenout a znovu se postavit na nohy.

Základním principem předloženého zákona je v krátkém čase reagovat na ty nejzásadnější problémy, které se s druhou vlnou koronaviru a dalším uzavíráním ekonomiky znovu objevily. Na rozdíl od jara 2020 se však preferují dílčí a cílené změny. Opatření, která jsou příliš plošná či radikální (např. suspenze práva věřitele podat insolvenční návrh), by nyní měla zůstat stranou.“

Co?

Opatření přijatá Lex Covidem II se (opět) dělí na ta, která jsou upravena pouze v Lex Covid I a v navazujícím novelizujícím Lex Covid II a jsou přijímána pouze na přechodnou dobu:

• zvláštní opatření ve vztahu k povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh (§ 12 Lex Covid I),
• zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře (§ 14 Lex Covid I),
• zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti právních jednání (§ 17 Lex Covid I),

a na ta, která se provádějí přímo změnou insolvenčního zákona, avšak jen na přechodnou dobu:

• mimořádné moratorium (§ 127a InsZ),

resp. bez časového omezení („pro vždy“):

• zrušení obligatornosti soudního jednání ke zrušení schváleného oddlužení (§ 418 odst. 7 InsZ).

Níže budu uvádět toliko informace o tom, v čem se situace v důsledku Lex Covid II změnila, plus promítnutí novely do textu původního zákona. K Lex Covid I si v podrobnostech dovoluji odkázat na čtyři jarní články na stránkách Insolvenční zóny (zde I., zde II., zde III. a zde IV.).

1.         Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení

§ 5 Lex Covid I

Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení

(1)     Na žádost osoby, která v době trvání mimořádných opatření při epidemii zmeškala lhůtu stanovenou k provedení úkonů v insolvenčním řízení, rozhodne insolvenční soud o prominutí zmeškání této lhůty, pokud k němu došlo v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která této osobě znemožňovala nebo podstatně ztěžovala úkon učinit. To neplatí, bylo-li o věci, které se zmeškaný úkon týká, již rozhodnuto, nebo jsou-li zmeškaným úkonem odvolání či námitky, nabylo-li již rozhodnutí, proti kterému směřují, právní moci; k takové žádosti o prominutí zmeškání lhůty se nepřihlíží.

(2)   Žádost o prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení je třeba podat do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti podle věty první však neskončí dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

(3)   O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně. Jde-li však o odvolání podle § 93 insolvenčního zákona, rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty k jeho podání odvolací soud.

(4)   Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o žádosti o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné. Rozhodnutí, kterým insolvenční soud žádosti vyhoví, se doručuje pouze zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutí, kterým soud žádost zamítne, se doručuje zveřejněním v insolvenčním rejstříku a zvlášť pouze osobě podle odstavce 1.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na všechna insolvenční řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do 7 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, přičemž tato lhůta neskončí dříve než 7 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

Toto opatření platí stále, nikoliv však v důsledku Lex Covid II, nýbrž proto, že mimořádná opatření při epidemii dosud neskončila. I nadále však má žadatel povinnost konkrétně tvrdit a osvědčit, které opatření a jak mu znemožnilo učinit zmeškaný úkon (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 55 A 43/2020-46 ve vztahu k obdobnému § 3 odst. 1 Lex Covid I).

2.         Odklad povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh

§ 12 Lex Covid I

Zvláštní opatření ve vztahu k povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh

 (1) Ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona se nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

(2)   Bez ohledu na dobu trvání mimořádného opatření při epidemii zanikne opatření podle odstavce 1 nejpozději 31. prosince 2020 30. června 2021.

Věcná aplikovatelnost citované normy: vznikla-li povinnost podat insolvenční návrh po 15. 3. 2020.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 30. 6. 2021

Věcně se na podstatě komentovaného ustanovení nic nezměnilo, toliko byla prodloužena lhůta, v níž nemá povinná osoba podle ust. § 98 InsZ povinnost podat insolvenční návrh.

V důsledku záměrného neprodloužení lhůt uvedených v ust. § 13 Lex Covid I platí, že věřitelé i po přijetí Lex Covid II mohou proti dlužníku podat insolvenční návrh, jak ostatně mohou činit již od 1. 9. 2020.

3.         Zákaz zrušení schváleného oddlužení v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii

§ 14 Lex Covid I

Zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře

(3)   V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. května 2019, insolvenční soud nezruší schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, pokud by nesplnění podstatné části splátkového kalendáře bylo převážně způsobeno v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, případně jiným opatřením přijatým Českou republikou do 30. června 2021 v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení s úpadkem do 31. 5. 2019.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do skončení insolvenčního řízení.

Navrhovaná změna rozšiřuje okruh veřejnoprávních mimořádných opatření, která mohou představovat relevantní důvody pro nezrušení schváleného oddlužení. Stávající znění se omezovalo na mimořádná opatření vyjmenovaná v ust. § 1 Lex Covid I, týkající se toliko roku 2020.

4.         Prodloužení doby rozhodné pro účely dovolání se neúčinnosti právních jednání

§ 17 Lex Covid I

Zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti právních úkonů

Doba, po kterou trvají účinky opatření podle § 12, se nezapočítává do doby, která je podle § 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3 insolvenčního zákona rozhodná pro to, zda dlužníkovým právním úkonům lze odporovat postupem podle § 235 a násl. insolvenčního zákona.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení všechna řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do skončení řízení.

Stanoví se, že doba uvedená v novelizovaném ust. § 12 Lex Covid I (od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však – nově – do 30. 6. 2021), se nezapočítává do doby, ve které lze podle InsZ odporovat právním jednáním dlužníků. Tato doba je v závislosti na konkrétní skutkové podstatě roční, tříletá nebo pětiletá a nově se prodlužuje o dobu uvedenou v předchozí větě.

5.         Zrušení obligatornosti soudního jednání ke zrušení schváleného oddlužení

§ 418 InsZ

(7)   Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Učiní tak po jednání, které insolvenční soud nařídí vždy, navrhl-li to insolvenční správce nebo věřitel nebo trvá-li na něm dlužník. Platí, že dlužník na jednání netrvá, jestliže se tak přes výzvu insolvenčního soudu nevyjádří do 10 dnů ode dne, kdy mu byla doručena. K tomuto jednání insolvenční soud předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Věcná aplikovatelnost citované normy: ? (viz dále bod 7. Přechodná ustanovení).

Časová aplikovatelnost citované normy: od 13. 11. 2020 do skončení řízení.

Posud platilo, že ke zrušení schváleného oddlužení musel insolvenční soud vždy nařídit jednání, a to dokonce v tak absurdním případě, kdy zrušení navrhl sám dlužník. Nově se obligatorní povinnost insolvenčního soudu nařídit toto jednání ruší. Insolvenčnímu soudu je nově dána možnost, aby v jednoznačných situacích upustil od nařízení jednání za účelem zrušení schváleného oddlužení. Jak akcentuje i důvodová zpráva, tak účast dlužníka na těchto jednání bývá spíše výjimkou než pravidlem.

Nově tak platí, že insolvenční soud nařídí jednání ke zrušení schváleného oddlužení, navrhne-li to

a) insolvenční správce nebo

b) (nezajištěný i zajištěný) věřitel s přihlášenou pohledávku, či

c) věřitel s pohledávkou za majetkovou podstatou nebo jí na roveň postavenou (tím však typicky není věřitel tzv. nové pohledávky z osobního života dlužníka po schválení oddlužení).

Soud rovněž jednání nařídí,

d) trvá-li na tom dlužník, přičemž „platí“ (= nevyvratitelná právní domněnka), že dlužník na jednání netrvá, jestliže k výzvě soudu nesdělí do 10 dnů od jejího doručení opak (jedná se o lhůtu procesní).

Půjde o obdobnou výzvu jako podle ust. § 115a OSŘ, přičemž dlužník musí být poučen o následcích, které způsobí marné uplynutí lhůty. Tuto výzvu bude insolvenční soud dlužníku zpravidla adresovat spolu s výzvou k vyjádření se k návrhu na zrušení schváleného oddlužení, k důvodům porušování povinností v oddlužení, atp. Dlužníkův projev má být zkoumán podle svého obsahu.

Platí, že dlužník na jednání netrvá, třebaže se opačně vyjádřil 11. a pozdější den od doručení výzvy. Insolvenční soud může nařídit jednání přesto, že nastala nevyvratitelná právní domněnka dlužníkova netrvání na jednání. Mám za to, že šetřením práv účastníků (nejen dlužníka, ale i věřitelů) bude odpovídat takový postup, že soud vždy nařídí jednání, pokud dlužníkův nesouhlas s rozhodnutím bez jednání je podán opožděně, sdělí-li dlužník současně podstatné okolnosti, mající na zrušení schváleného oddlužení vliv.

6.         Mimořádné moratorium

§ 127a InsZ

Mimořádné moratorium

(1)   V době do 31. srpna 2020 30. června 2021 může dlužník, který je podnikatelem a který nebyl ke 12. březnu 2020 k 5. říjnu 2020 v úpadku, podat u insolvenčního soudu před zahájením insolvenčního řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby, návrh na mimořádné moratorium. Jde-li o návrh na mimořádné moratorium podaný po zahájení insolvenčního řízení na návrh jiné osoby, musí být podán do 15 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku insolvenčním soudem. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu a pro účinky mimořádného moratoria § 117 až § 124, § 126 odst. 1, 3 a 4 a § 127. Ustanovení § 118 odst. 1, § 119 odst. 2, § 120 odst. 2 a § 122 odst. 1 a 3 se nepoužijí.

(2)   Návrh na mimořádné moratorium musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat:

a) okolnosti, na nichž se zakládá místní příslušnost insolvenčního soudu ve smyslu § 7b,

b) prohlášení o tom, že dlužníkovo středisko hlavních zájmů je v České republice, případně jiné okolnosti, na nichž se zakládá mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu,

c) počet dlužníkových zaměstnanců v pracovním poměru k datu podání návrhu,

d) výši dlužníkova obratu za poslední účetní období,

e) čestné prohlášení dlužníka, že:

i.  mimořádné moratorium je navrhováno v důsledku mimořádných opatření při epidemii ve smyslu § 1      zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby 
    účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby, případně dalších
    opatření přijatých Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného
    novým koronavirem SARS CoV-2,

ii. ke 12. březnu 2020 k 5. říjnu 2020 nebyl v úpadku, a že všechny v návrhu obsažené údaje jsou
    pravdivé, a

iii. v průběhu dvou měsíců před 12. březnem 2020 ani poté nevyplatil členům, společníkům nebo
    akcionářům nebo osobám jimi ovládaným nebo je ovládajícím nebo členům orgánu mimořádné
    podíly na zisku, ani mezi ně jinak nerozdělil vlastní zdroje a ani jim neposkytl jiné mimořádné plnění
  včetně předčasného splácení úvěrů či zápůjček, nebo že bylo veškeré takto poskytnuté plnění vráceno.

(3)   Insolvenční soud vyhlásí mimořádné moratorium, jestliže návrh na mimořádné moratorium obsahuje předepsané náležitosti a nebylo-li dosud rozhodnuto o insolvenčním návrhu ani dříve vyhlášeno mimořádné moratorium; jinak návrh na mimořádné moratorium odmítne. V rozhodnutí, kterým se mimořádné moratorium vyhlašuje, insolvenční soud vždy uvede, že se jedná o mimořádné moratorium.

(4)   Se zveřejněním rozhodnutí o vyhlášení mimořádného moratoria v insolvenčním rejstříku se spojují účinky podle § 109 odst. 1 písm. b) a c), odst. 2, odst. 6 a § 111. Ustanovení § 112 a 113 se použijí obdobně. V době po podání návrhu na mimořádné moratorium je dlužník povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

(5)   Po dobu trvání mimořádného moratoria nebrání dlužníkovi ustanovení § 111 v tom, aby využil veřejné podpory poskytované podnikatelům ke zmírnění dopadů onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2.

(6)   Závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku vzniklé po vyhlášení mimořádného moratoria je dlužník po dobu jeho trvání oprávněn hradit přednostně před dříve splatnými závazky. Osoby, které nejsou podle § 122 odst. 2 oprávněny ukončit smlouvy s dlužníkem výpovědí nebo odstoupením, nejsou po dobu trvání mimořádného moratoria oprávněny odepřít plnění nebo pokračování takových smluv ani na základě jiného důvodu, ledaže jde o odepření nového čerpání úvěru či jiného peněžního plnění v důsledku případu porušení podmínky pro jeho poskytnutí, který nastal již před vyhlášením mimořádného moratoria.

(7)   Lhůty k uplatnění práv vůči dlužníku po dobu trvání mimořádného moratoria nezačínají nebo dále neběží.

(8)   Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit mimořádné moratorium nejdéle o 3 měsíce, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí seznam svých závazků, o kterém čestně prohlásí, že je k datu podání návrhu úplný a správný, a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením mimořádného moratoria souhlasí. Není-li prohlášení věřitele doručeno insolvenčnímu soudu v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem věřitele nebo odesláno z datové schránky věřitele, musí být podpis věřitele na tomto prohlášení úředně ověřen. Ustanovení § 53 se nepoužije. Souhlas věřitelů s prodloužením mimořádného moratoria podle věty první se nevyžaduje, podal-li dlužník návrh na mimořádné moratorium do 31. srpna 2020.

(9)   Před zánikem mimořádného moratoria podle § 126 odst. 4 insolvenční soud zruší mimořádné moratorium i postupem podle § 124 odst. 2 písm. b), odst. 3 a odst. 4. Ustanovení § 124 odst. 5 se nepoužije. Ustanovení § 124 odst. 2 písm. a) se použije pouze v případě, že mimořádné moratorium bylo prodlouženo podle odstavce 8.

(10) Mimořádné moratorium skončí i tím, že insolvenční soud na dlužníkův návrh rozhodne o jeho skončení nebo vyhlásí moratorium podle § 115. Skončí-li mimořádné moratorium uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno nebo rozhodnutím insolvenčního soudu na dlužníkův návrh, vyškrtne insolvenční soud dlužníka neprodleně ze seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.

(11) Odpovědnost a ručení podle § 127 se vztahuje i na škodu nebo jinou újmu vzniklou nepravdivým prohlášením ohledně skutečností uvedených v odstavci 2 písm. e) a ohledně seznamu závazků předloženého podle odstavce 8.

(12) Není-li v tomto paragrafu stanoveno jinak, všude tam, kde tento zákon používá označení moratorium, rozumí se tím i mimořádné moratorium.

(13) Ministerstvo spravedlnosti uveřejní elektronický formulář návrhu na mimořádné moratorium způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 13. 11. 2020 do 30. 6. 2021.

Změnou v odst. 1 a 2 došlo k prodloužení lhůty, ve které mohou dlužníci požádat o mimořádné moratorium.

Změna v odst. 3 brání tomu, aby podnikatelé, kteří využili benefitu mimořádného moratoria, jej po zániku jeho účinků opětovně vyvolali. Předchází se potenciálnímu řetězení mimořádných moratorií pro případy uplynutí času jeho vyhlášení či zániku jeho účinků. Podnikatelé využívající úvodního tříměsíčního mimořádného moratoria, na které zákonodárce stanovil kvalitativně nižší požadavky ve prospěch rychlého a efektivního přiznání ochrany, nemohou po jeho skončení podat nový návrh, nýbrž dosáhnout souhlasu věřitelů s jeho prodloužením. 

Hodně diskutovanou změnou odst. 8 (která byla i důvodem pro vrácení Lex Covidu II. Senátem) se částečně upouští od požadavku doložení souhlasu většiny věřitelů s prodloužením mimořádného moratoria až o další 3 měsíce, a to pro případy, kdy bylo mimořádné moratorium vyhlášeno do 31. 8. 2020.

7.         Přechodná ustanovení

Zákonodárce (zřejmě pod vlivem nejasností ohledně přechodných ustanovení v Lex Covid I – viz zde IV.) rezignoval na výslovnou úpravu vlivu Lex Covid II na probíhající insolvenční řízení. V takovém případě platí princip nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity) [usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 512/05], podle kterého se novým právním předpisem sice řídí i právní vztahy (právní skutečnosti) vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se řídí dosavadní právní úpravou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2525/99, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 34/2001). Potud by snad žádný problém nebyl, avšak…

…jestli jsem k Lex Covidu I psal, že „[p]rakticky všichni (mne nevyjímaje) varovali, že formulace přechodného ustanovení k oddlužovací novele, jehož důsledkem bylo oddělení starého a nového zákona (rozuměj insolvenčního) a jimi upravených starých a nových insolvenčních řízeních, povede v budoucnu ke zmatkům; chtělo se tehdy zvolat, do roka a do dne!“, musím nyní říci: zas a znovu! Jak víme, máme zde insolvenční zákon ve znění účinném do 31. 5. 2019 a obsahově jiný insolvenční zákon účinný od 1. 6. 2019; část řízení se řídí výhradně jedním, část výhradně druhým.

Otázka dne zní: Který z nich byl novelizován?

a) Ten účinný do 31. 5. 2019 (ve znění novely z roku 2020…)? Pak by byla měněna pravidla pro mimořádné moratorium v ust. § 127a InsZ, která však v tomto zákoně nejsou obsažena (předpokládám, že mimořádné moratorium bylo vloženo do zákona účinného, nikoliv již neúčinného – to by ostatně nedávalo smysl ani věcně, neboť mimořádné moratorium u dlužníků, kteří byli v insolvenčním řízení již jeden rok není možné).

b) Ten účinný od 1. 6. 2019? Pak novela ust. § 418 odst. 7 InsZ (mající ulevit přetížené insolvenční justici a nepředvolávat v době nouzového stavu zbytečně insolvenční správce a věřitele k soudu) bude téměř obsoletní, neboť naprosto drtivá většina předmětných jednání (kvantitativně i co do důvodů pro zrušení schváleného oddlužení) se stále týká přednovelových oddlužení.

Této variantě by odpovídalo, že v rámci legislativního procesu bylo součástí sněmovního tisku č. 1060 platné znění s vyznačením změn, přičemž u ust. § 418 odst. InsZ byly změny vyznačeny toliko do znění účinného od 1. 6. 2020, nikoliv do odlišného znění účinného do 31. 5. 2019.

c) Oba? Rovněž zajímavá úvaha, skýtající ve vztahu k mimořádnému moratoriu problémy nastíněné výše, která s ohledem na tradici insolvenčních přechodných ustanovení nelze zcela vyloučit.

Každopádně i nadále platí, že při legislativních změnách insolvenčního zákona je vhodné vždy výslovně uvést, kterého znění se týkají, a zohlednit to i v části věnované platnému znění s vyznačením změn.

Autor: Tomáš Jirmásek, je od 17. 11. 2011 soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.