NBZ: Důsledky úmrtí jednoho z manželů v průběhu společného oddlužení

Předchozí komentáře najdete zde.

15. 3. 2021. Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz Tomáš Jirmásek, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.  

Nemělo by zapadnout, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 29 NSČR 4/2020-B-41 (KSPH 60 INS 25228/2014), zjednodušeně řečeno, rozhodl, že zemře-li v průběhu insolvenčního řízení jeden ze spoluoddlužujících se manželů, tak se v insolvenčním řízení nadále pokračuje, insolvenční řízení se nezastavuje; judikovaná věc se týkala společného oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře.

Komentované usnesení je významné tím, že odstraňuje dlouholetou nejistotu vedoucí k chaosu a právní nejistotě v otázce, co si počít, pokud jeden z manželů v průběhu řízení zemře (usnesení také proto bylo zařazeno do kategorie rozhodnutí A). Dosavadní přístupy se lišily v tom, zda s odkazem na ust. § 107 o. s. ř. zastavit insolvenční řízení toliko ve vztahu k zesnuvšímu dlužníku, či zda ve spojení s ust. § 394a InsZ (zakládajícím fikci jediného dlužníka) zastavit insolvenční řízení i ve vztahu k dlužníku přeživšímu.

Nejvyšší soud tento spor, kterou ze dvou cest se vydat, rozřešil autoritativní volbou cesty třetí: Insolvenční řízení se v případě úmrtí jednoho z dlužníků (manželů) nezastavuje, a to ani ve vztahu k zemřelému dlužníkovi. Jediným právně významným důsledkem úmrtí jednoho z dlužníků [z hlediska podmínek insolvenčního řízení (ve vazbě na ust. § 394a odst. 3 InsZ)] tak je „transformace“ (pouhé) fikce jednoho dlužníka na realitu. Jinými slovy, místo fikce jednoho dlužníka zůstává jediným dlužníkem druhý z manželů.

Dlužno dodat, že uvedené závěry přijal Nejvyšší soud ve vztahu k právní úpravě společného oddlužení manželů účinné od 1. 1. 2014 a současně ve vztahu (jen) k oddlužení plnění splátkového kalendáře účinného do 31. 5. 2019.

Nad rámec řečeného problému je významnou otázkou, jak se v pokračujícím insolvenčním řízení postavit k zahájenému řízení dědickému (k pozůstalosti zemřelého manžela). V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, č. j. 4 VSPH 671/2017-P9-9 (KSPH 68 INS 258/2014), uveřejněnému pod číslem Rc 108/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byly přijaty závěry, že (zjednodušeně řečeno) nabyté dědictví představuje mimořádný příjem [§ 412 odst. 1 písm. b) InsZ], který je třeba vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení. Nabyl-li insolvenční dlužník dědictví až v průběhu insolvenčního řízení (po uplynutí lhůty pro podání přihlášek), má insolvenční soud povinnost vyzvat zůstavitelovy věřitele k podání přihlášek jejich pohledávek, které budou následně v insolvenčním řízení dlužníka (dědice) uspokojovány podle schváleného způsobu oddlužení nebo v konkursu způsobem stanoveným v insolvenčním zákoně, avšak jen do výše ceny nabytého dědictví.

Citované usnesení (podle kterého postupuje v komentovaném případě insolvenční soud, vyzývající po uplynutí šedesáti měsíců plnění splátkového kalendáře zůstavitelovy věřitele k podání přihlášek) se však vyjadřuje k případu, kdy zesnulým není dlužník (manžel) z insolvenčního řízení. Jiná, dle mého názoru, je však právě ta situace, zemře-li dlužník z insolvenčního řízení, jehož majetek (pozdější pozůstalost) byl před schválením oddlužení nabídnut věřitelům, ti jej však (nevyslovením se pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) odmítli. Povinností vydat ke zpeněžení nabyté dědictví (zpravidla polovinu společného jmění manželů – dlužníků) by fakticky došlo k nepřípustnému porušení pravidla o tom, že majetek, který dlužníci vlastnili ke dni schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, se zásadně nezpeněžuje a současně by nepřípustně byla dána možnost věřitelům, aby své pohledávky (zpravidla nové, či spočívající v dopočtu příslušenství již přihlášené pohledávky) přihlásili.

K výši paušální odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce po úmrtí jednoho z dlužníků (manželů) viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 VSOL 340/2020-B-40 (KSOS 22 INS 14147/2015), které jsem si dovolil komentovat pod č. 10.