Insolvenční správci mohou přijít o společné zaměstnance. Sdílení pracovníků jim chtěl zakázat už Pelikán, nyní o něm znovu jednají poslanci

Používání společných kanceláří a sdílení lidí jsou běžnou praxí drobných správců, kteří tak šetří náklady. Velké advokátní a insolvenční kanceláře tyto problémy řešit nemusí, každý správce zde má k dispozici své vlastní lidi. Ti insolvenčním správcům pomáhají s určitými úkoly, jako je třeba vyřizování pošty nebo poskytování základních informací věřitelům či dlužníkům.

Podle poslankyně Ožanové však může být zaměstnanec pracující pro několik navzájem si konkurujících správců zároveň ve střetu zájmů. Ve středu proto podala k novele insolvenčního zákona, která řeší především podmínky pro oddlužení, pozměňovací návrh zakazující správcům sdílení pracovníků.

“Stát garantuje insolvenčním správcům jejich odměnu a zajišťuje jim také pravidelný přísun nových řízení. S ohledem na uvedené tak nelze na insolvenční správce nahlížet jako na běžné soukromoprávní podnikatelské subjekty,” vysvětluje Ožanová, proč stát může na rozdíl od běžných podnikatelů správcům nařídit, koho smí zaměstnat, a koho nikoliv.

Praxi, kdy jeden zaměstnanec jedná v ten samý okamžik za desítky správců, chtělo nedávno zrušit i ministerstvo spravedlnosti. Tehdejší ministr Pelikán v červnu podepsal vyhlášku, která podrobně rozepisovala, jak mají být kanceláře správců personálně a mate­riálně vybaveny. Správci by podle ní mohli využívat jen pracovníky, kteří nejsou zároveň zaměstnáni u jiného insolven­čního správce.

Vyhláška však v červenci narazila u vládních legislativců, kteří ji ministerstvu vrátili k přepracování. “Vyhláškou nelze stanovovat bezúhonnost zaměstnanců jakožto nemožnost být zaměstnán u více zaměstnavatelů,” vysvětlila v dokumentu komise Legislativní rady vlády.

Pokud však návrh Ožanové sněmovnou projde, bude mít zákaz sdílení pracovníků mezi insolvenčními správci podobu zákona.

“Jedná se o zjevnou snahu ministerstva spravedlnosti obcházet jak legislativní mechanismy, tak i odbornost a funkci Legislativní rady vlády,” stěžuje si Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008. Ta dodává zejména menším insolvenčním správcům informační systém. Zhruba stovka jeho klientů prý sdílené provozovny používá.

Jakou má mezi poslanci podporu, bude jasnější příští středu, kdy o něm bude jednat ústavně-právní výbor. Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) chce s rozhodnutím, jak bude hlasovat, počkat až na jednání výboru. “Návrh na mě nepůsobí příliš důvěryhodně. Spíše to vypadá, že se ministerstvo spravedlnosti snaží obejít stanovisko legislativní rady,” uvádí.

Ožanová připouští, že se ministerstvo na návrhu podílelo. “Návrh vychází z poznatků získaných při výkonu dohledu nad činností insolvenčních správců, který je prováděn ministerstvem spravedlnosti, přičemž jsem na jeho přípravě s ministerstvem přirozeně spolupracovala,” tvrdí.

Ministerstvo spravedlnosti zatím vyhlášku, kterou mu vládní legislativci vrátili, nijak neupravovalo. “V současné chvíli vyčkáváme, jak dopadne třetí čtení novely insolvenčního zákona v Poslanecké sněmovně. Ve hře je i změna zákonného zmocnění. Pokud by prošla, nemělo by smysl vydávat zmiňovanou vyhlášku, protože tu by bylo nutné velmi záhy novelizovat,” říká mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Autor: Jan Prokeš

Zdroj: Hospodářské noviny