Česko bojuje proti dětským dluhům. Odborníci varují před plošným odpouštěním

Debatu před lety rozvířila pražská advokátka Alena Vlachová, zakladatelka projektu Děti bez dluhů, která se zasloužila o prosazení legislativní změny zákona o místních poplatcích, díky které nesmí být dítěti vyměřován místní poplatek za nakládání s komunálním odpadem. Poplatky za “popelnice” byly totiž vedle pokut z hromadné dopravy nejčastější příčinou vzniků zadlužené dětské generace.

Na legislativní změnu, která prošla koncem roku 2015 navazují aktivity zákonodárců z posledních měsíců. Už jen na podpis prezidenta čeká novela insolvenčního zákona, podle které se budou moci ve zrychleném tříletém režimu oddlužit ti, kterým vznikl dluh alespoň ze dvou třetin před dosažením 18 let. Do této kategorie budou spadat i ti, jež si do 21 let nadělali dluhy kvůli tomu, že umořovali své závazky z dětství.

V Česku podle posledních odhadů čelí exekucím přes 6500 dětí a další desetitisíce dospělých si svoje dluhy přinesli z dětství. Novela insolvečního zákona, kterou zaštitovala poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) má řešit problematiku dětských dluhů z minulosti. „Troufám si říci, že kdybychom nebyli v Česku, kde je obcházení zákonů národním sportem, tak by se dalo uvažovat v některých vážných případech i o dluhové amnestii,“ uvedl poslanec Patrik Nacher (ANO), který má řešení dluhovou problematiku dlouhodobě v agendě. „Do insolvence se totiž bohužel dostanou i ti, kteří se chtějí lacině zbavit napáchaných dluhů a dělají to vědomě,“ konstatoval.

Překročení hranice?

K opatrnosti ohledně štědrého oddlužovacího zákonodárství nabádá i Tomáš Zadražil, místopředseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, „Musí se sledovat, aby se nestalo, že ti kteří horko těžko všechno platí, na tom nakonec nebyli hůř, než ti, kdo využijí nějakého dobrodiní systému,“ varoval. Podobně situaci vnímá i advokát a insolvenční správce Michal Žižlavský, podle kterého je potřeba se zamyslet, zda se nezachází už příliš daleko. „Vzpomínám si, že debata začala příběhem chlapce z dětského domova, za kterého rodiče neplatili poplatky za popelnice. Dnes jsme u zvýhodněného oddlužení „dětí“ do 21 let bez ohledu na to, jak jejich dluhy vznikly,“ podotknul Žižlavský.

Na druhou stranu, nejde o dluhovou amnestii. Pokud nebude „dětský“ dlužník mít na splácení minimálně 2200 korun měsíčně, což je nejnižší hranice i u běžných dluhů z dospělosti, ke smazání zbytku pohledávek ho cesta nedovede.

„Varianta je přiměřeným kompromisem, který na jedné straně umožní situaci vyřešit, na druhé straně vyžaduje od dlužníka aktivní podílení se na řešení situace a bude tak mít jistý výchovný a preventivní dopad,“ myslí si Tomáš Valášek, ředitel společnosti Insolvence 2008.

Jak již však bylo uvedeno, problematika dětských dluhů vzniká z drtivé většiny na základě veřejnoprávních nikoliv soukromoprávních smluv. Dítě se nemůže zadlužit tak, že si vezme v bance statisícový úvěr. „Možná by právě veřejný sektor měl jednat nějak operativně, třeba individuálně odpouštět takové dluhy když zjistí, že jde o dítě ze sociálně tíživých podmínek. Opačný přístup plošné amnestie by naopak mohl přinést opačný problém,“ varoval Marek Benda (ODS), předseda ústavněprávního výboru Poslanecké Sněmovny.

Dluhy padnou na rodiče

Recept na to, jak předejít dětským dluhům do budoucna, nyní hledají poslanci, experti na občanské právo i ministerstvo spravedlnosti. Ve Sněmovně už leží novela občanského zákoníku, která vzešla opět z pera poslanců Valachové, Nachera a dalších. Změna spočívá v tom, že vznikne-li dluh nezletilému, který ke dni události nebo jednání, jež dluh zakládá, nedovršil patnáct let, přechází tento dluh okamžikem vzniku na jeho zákonného zástupce nebo osoby, které je svěřen do péče. Pokud nezletilý nikoho takového nemá, přejde tento dluh na stát.

Novelu čeká projednání v garančním ústavněprávním výboru. Hladká cesta legislativním procesem ale nebude. „Nejde o triviální záležitost. Automatický převod na zákonného zástupce není úplně jasný a jednoduchý, už jen z toho důvodu, že spolu často třeba ani nežijí a šlo by toho zneužívat,“ uvedl Benda. Stěžejní bude také vymezit, zda půjde jen o dluhy z převzatých závazků (typicky půjčky) nebo i o dluhy z deliktů (například náhrady škody).

Ani samo ministerstvo spravedlnosti není s navrženým řešením úplně spokojeno. Připravuje vlastní řešení údajně inspirované německou legislativou. „Na úpravě poslaneckého návrhu stále pracujeme. Bližší informace sdělíme až bude z naší strany vše připraveno,“ napsala LN Andrea Šlechtová, členka tiskového oddělení.

Věřitel není vždy lichvář

Častým protiargumentem při přípravách novely jsou obavy, aby nedošlo k vytvoření nezodpovědné generace, která na sebe bude nabalovat dluhy s vědomím, že se jich zbaví buď převedením na zákonného zástupce nebo zrychlenou formou oddlužení. „Nevidím důvod proč by to tak mělo být. Povede to k vymýcení dětských dlužníků. Není přece normální dluhy zatěžovat tříleté děti,“ konstatoval Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení.

Advokátka Vlachová, jež zdarma zastupuje například děti, které čelí exekuci kvůli pokutám od revizora však varuje před generalizací problému. „Jsem odpůrcem plošného odpouštění dluhů komukoliv. Vždy záleží na konkrétním případu. Na straně věřitelů není vždy lichvářská společnost nebo dopravní podnik. Znevýhodněné skupiny obyvatel – děti i senioři, mohou stát i na straně věřitele, a tady je stát nijak nezvýhodňuje,“ upozornila právnička.

Autor: Kateřina Kolářová

Zdroj: Lidovky