K účinnosti výhrady vlastnického práva v insolvenčním řízení

V rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 21/2019 ze dne 25. 2. 2021 se Nejvyšší soud zabýval otázkami, zda se prosadí v insolvenčním řízení úprava v § 2134 občanského zákoníku, zda může insolvenční správce zahrnout při nedodržení formy pro ujednání o výhradě vlastnického práva dotčený majetek do soupisu majetkové podstaty a zda je insolvenční správce vůbec oprávněn k vznesení námitky nedostatku formy sjednané výhrady vlastnického práva v řízení podle § 225 insolvenčního zákona.

Dle Nejvyššího soudu neúčinnost výhrady vlastnického práva dle § 2134 občanského zákoníku působí v insolvenčním řízení vůči majetkové podstatě ze zákona a plnění dle takové kupní smlouvy náleží pro účely zpeněžení v insolvenčním řízení do majetkové podstaty kupujícího (dlužníka) dle § 205 odst. 4 insolvenčního zákona. Tím se neúčinnost prosadí i vůči insolvenčním věřitelům, kteří jsou z majetkové podstaty uspokojováni. Úprava obsažená v občanském zákoníku se správně nevyslovuje k insolvenčním či exekučním poměrům, neboť jde o úpravu obecnou dopadající na všechny situace, v nichž je třeba chránit věřitele kupujícího (dlužníka) před krácením uspokojení jejich pohledávek.

Pro insolvenční správce tedy z toho plyne, že dospějí-li při pořizování soupisu majetkové podstaty dlužníka k závěru, že v držení dlužníka se nachází majetek, k němuž byla sjednána výhrada vlastnického práva tak, že nepůsobí vůči věřitelům dlužníka (kupujícího), pak jsou oprávněni sepsat takový majetek do majetkové podstaty dlužníka (jako majetek na který se pohlíží jako na dlužníkův majetek) a uplatnit tuto námitku jako obranu v řízení o vylučovací žalobě, kterou se prodávající domáhá vyloučení tohoto majetku z majetkové podstaty dlužníka právě s poukazem na výhradu vlastnického práva.

Odkaz na celé znění rozhodnutí zde.