Kam jste se poděl, pane správce?

Zcela nepochybně jsme svědky dlouhodobého trendu, který začal vrcholit po podepsání vyhlášky o materiálním a personálním vybavení insolvenčních správců bývalým ministrem spravedlnosti Pelikánem. Ten si totiž usmyslel, že bude insolvenčním správcům nařizovat počet zaměstnanců, a také to, že tito zaměstnanci nemohou pracovat pro více správců zároveň. A do toho insolvenční odbor Ministerstva spravedlnosti pokračuje v udílení drakonických pokut. Vím o několika případech, kdy ministerstvo insolvenčním správcům třeba za dokument chybějící na provozovně udělilo desetitisícové, ale výjimkou nebyly ani statisícové pokuty.

Dobrou zprávou je, že Legislativní rada vlády vyhlášku nařizující počet zaměstnanců a další povinnosti vrátila ministerstvu k přepracování, protože došla k závěru, že je protiústavní. Někteří správci se už ale začali přizpůsobovat a řeší situaci založením veřejné obchodní společnosti, v rámci které je pro ně jednodušší fungovat a třeba i sdílet zaměstnance. Z rozhovorů s insolvenčními správci vím, že o podobném řešení uvažuje řada z nich, protože by jinak nemohli dlouhodobě fungovat. A ostatní správci uvažují o tom, že s činností oddlužování úplně skončí.

A to je také důvod, proč za poslední ani ne čtvrtrok „zmizelo“ 19 insolvenčních správců. Oni samozřejmě nezmizeli, ale v naprosté většině případů založili, nebo se přidali k některé v. o. s. Založení takové společnosti však může pro ohlášené společníky znamenat v mnoha směrech určitá rizika – například za závazky společnosti ručí celým svým majetkem. I proto nevznikají v. o. s. tak četně. Otázkou tedy zůstává, co je záměrem insolvenčního odboru ministerstva a zda chce výrazně omezit počet insolvenčních správců. A také jaká bude za této situace praxe nulového oddlužení. Budeme za pár let, podobně jako v Německu, mít i u nás jen dvě velké správcovské společnosti? A které to budou?

Zdroj: Redakce IZ, uveřejněno na Česká justice