Lex Covid – část III. – Co?

Zde si můžete přečíst díl I a II.

6. Zákaz zrušení schváleného oddlužení v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii

§14

Zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře

(3)   V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka do 31. května 2019, insolvenční soud nezruší schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, pokud by nesplnění podstatné části splátkového kalendáře bylo převážně způsobeno v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení s úpadkem do 31. 5. 2019.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do skončení insolvenčního řízení.

Podle důvodové zprávy „dle existující právní úpravy § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona ve znění do 31. května 2019 by insolvenční soud schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže by se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Navrhovaný odstavec 3 zmírňuje toto pravidlo tím, že nesplnění podstatné části splátkového kalendáře převážně způsobené v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii není důvodem zrušení schváleného oddlužení. Historické znění § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona totiž explicitně nepočítalo s liberačními důvody spočívajícími v zásahu vyšší moci nebo přírodní katastrofy (v kontextu návrhu tohoto zákona pochopitelně epidemií COVID-19), které by způsobily zásadní a nezaviněný propad příjmů, který by se následně projevil v porušení očekávání splnění alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Účelem odstavce 3 je tudíž primárně poskytnout dlužníkům ve schválených oddluženích probíhajících v režimu právní úpravy účinné do 31. května 2019, že jim z důvodu propadu příjmů způsobených v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii COVID-19 nebude hrozit zrušení schváleného oddlužení. Z konstrukce tohoto pravidla je zjevné, že nezasahuje na jiné příčiny nesplnění podstatné části splátkového kalendáře, jejichž původ je nezávislý na mimořádných opatřeních při epidemii COVID-19.“

Schválené oddlužení bude možné (nutné) nadále podle ust. § 418 odst. 1 písm. b) InsZ účinného do 31. 5. 2019 zrušit, pokud předpoklady pro zrušení:

• nastaly do 14. 3. 2020 nebo
• nastaly po 15. 3. 2020, avšak nemají původ v okolnostech souvisejících s mimořádným opatřením při epidemii.

Obdobné pravidlo jako v ust. § 14 odst. 3 Zákona lze v případě oddlužení s úpadkem po 1. 6. 2020 dovodit již ze samotného textu ust. § 418 odst. 1 písm. c) InsZ, dle kterého platí, že insolvenční soud musí zrušit schválené oddlužení, pokud dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) InsZ, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku. Okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii nelze jistě dlužníkovi za vinu klást.

7. Zmírnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení pohledávek v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii

§15

Zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek

(1)   V oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.

(2)   Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení.

(3)   Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 se nepoužije.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení s úpadkem do 31. 5. 2019.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 bez omezení.

Pokud dlužník dosáhne nižšího uspokojení nezajištěných pohledávek než:

• 30 % jejich výše, nebo nižší než
• 50 % jejich výše v případě, že soud rozhodoval podle ust. § 398 odst. 4 InsZ nebo podle ust. § 407 odst. 3 InsZ, nebo nižší než
• hodnota plnění, na které se nezajištění věřitelé s dlužníkem dohodli,

bude přesto osvobozen od placení svých dluhů, prokáže-li, že řečené hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Nově se tak pro všechna stará řízení ruší podmínka testu konkursem, tedy ta, aby částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, byla vyšší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. To bez ohledu na skutečnost, zda nižšího plnění bylo dosaženo v důsledku současných mimořádných opatření.

Jedná-li se o otázku zavinění, platí nadále, že břemena tvrzení a důkazní ohledně nezavinění nižšího plnění tíží dlužníka. Nově se však vytváří vyvratitelná právní domněnka (svědčící dlužníku), dle níž se má za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení.

Jinými slovy řečeno, pokud dlužník dosáhne nižšího plnění jen v důsledku přijatých opatření, bude mu bez dalšího přiznáno osvobození od placení jeho dluhů. Takový případ zásadně nenastane tehdy, byl-li zde předpoklad nižšího plnění již před 14. 3. 2020.

Jen na okraj dlužno dodat, že v důsledku zvolené legislativní techniky zde nyní máme pro řízení s úpadkem do 31. 5. 2019 dvě normy týkající se osvobození dlužníka od placení jeho dluhu v případě nižšího plnění. Dle ust. § 15 odst. 3 Zákona se však věta první a druhá ust. § 415 InsZ „nepoužije“ – tedy nejsou zrušeny, jsou nadále platné, avšak obsoletní. Pro větší přehlednost se nabízelo rovnou obě věty nahradit novým ustanovením, jak jest učiněno v případě novelizovaného ust. § 389 odst. 1 písm. b) InsZ či mimořádného moratoria dle ust. § 127a InsZ.

8. Přerušení plnění reorganizačního plánu

§16

Zvláštní opatření ve vztahu k plnění reorganizačního plánu

(1)   V insolvenčním řízení, ve kterém byl ke 12. březnu 2020 pravomocně schválen reorganizační plán, který nebyl ještě zcela splněn, je dlužník oprávněn v době, po kterou trvají účinky opatření podle § 12, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby rozhodl, že dlužník je oprávněn dočasně přerušit plnění reorganizačního plánu, a to nejdéle do konce doby, po kterou trvají účinky opatření podle § 12. O tomto návrhu insolvenční soud rozhodne po vyjádření insolvenčního správce a věřitelského výboru. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

(2)   Po dobu, na kterou se vztahuje rozhodnutí podle odstavce 1, nelze rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Dlužníkova povinnost plnit jiné závazky než závazky vyplývající ze schváleného reorganizačního plánu není rozhodnutím podle odstavce 1 dotčena.

(3)   V rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud přijmout opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů, je-li to nutné.

(4)   Rozhodnutí o dočasném přerušení plnění reorganizačního plánu nebo o opatření k ochraně věřitelů insolvenční soud změní nebo zruší i bez návrhu, jsou-li pro to závažné důvody.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na všechna insolvenční řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31. 12. 2020.

Dle důvodové zprávy „navrhované ustanovení zavádí zvláštní opatření ve vztahu k probíhajícím schváleným reorganizačním plánům. Po přechodnou dobu – do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31. prosince 2020 – se navrhuje umožnit dlužníku požádat o dočasné přerušení plnění reorganizačního plánu. Po dobu přerušení plnění reorganizačního plánu není dlužník povinen hradit závazky vyplývající ze schváleného reorganizačního plánu (povinnost hradit ostatní závazky oproti tomu dotčena není), aniž by se vystavoval riziku přeměny reorganizace v konkurs z důvodu, že v průběhu provádění reorganizačního plánu neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit [tj. aplikace § 363 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona].

Navrhovaný odstavec 3 moderuje výše uvedenou ochranu dlužníka tím způsobem, že současně umožňuje insolvenčnímu soudu přijmout opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů (do omezené míry analogicky ke stávajícímu § 362 odst. 2 insolvenčního zákona). Insolvenčnímu soudu se současně ponechává možnost změnit či zrušit rozhodnutí o dočasném přerušení plnění reorganizačního plánu nebo opatření k ochraně věřitelů, jsou-li pro to závažné důvody. Výše uvedené dává insolvenčnímu soudu relativně široké aplikační možnosti k zajištění řádného průběhu přerušení plnění reorganizačního plánu, omezení dopadů na věřitele a vyloučení možnosti zneužití tohoto ochranného režimu. Navrhovatel předpokládá, že insolvenční soud přihlédne k individuálním specifikům každého schváleného reorganizačního plánu, kterých v současné době v různých fázích plnění existuje v prostředí České republiky cca 50-60.“

9. Prodloužení doby rozhodné pro účely dovolání se neúčinnosti právních jednání

§17

Zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti právních úkonů

Doba, po kterou trvají účinky opatření podle § 12, se nezapočítává do doby, která je podle § 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3 insolvenčního zákona rozhodná pro to, zda dlužníkovým právním úkonům lze odporovat postupem podle § 235 a násl. insolvenčního zákona.

Věcná aplikovatelnost citované normy: na řízení všechna řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od 24. 4. 2020 do skončení řízení.

Nově se stanoví, že doba uvedená v ust. § 12 Zákona (od 24. 4. 2020 do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do 31. 12. 2020), se nezapočítává do doby, ve které lze podle InsZ odporovat právním jednáním dlužníků. Tato doba je v závislosti na konkrétní skutkové podstatě roční, tříletá nebo pětiletá a nově se prodlužuje o dobu uvedenou v předchozí větě.

Dle důvodové zprávy je účelem „této úpravy omezit dopady eventuálně odporovatelného, zkracujícího jednání dlužníka vůči budoucím věřitelům po dobu, po kterou je dlužník chráněn před účinky insolvenčního zákona.“

Taková úprava jistě dává smysl, ideálně by se však slušelo v komentovaném ustanovení dodat, „pokud je insolvenční řízení zahájeno do [např.] 6 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v ust. § 12“ Zákona. Nedává totiž smysl, aby k tíži třetích osob (nikoliv dlužníka) byla jejich právní nejistota prodlužována, třebaže věřitelé (např.) další dva roky insolvenční návrh nepodají.

10. Přípustnost oddlužení pro dlužníky s dluhy z podnikání

§32

2.

V § 389 odst. 1 písm. b) se slova „ , která nemá dluhy z podnikání“ zrušují.

Úplné znění ust. § 389 odst. 1 InsZ tak nově zní:

Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o

1. a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo
2. b) fyzickou osobu.

Dle ust. § 33 Zákona (Přechodné ustanovení) „zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstávají zachovány.“

Věcná aplikovatelnost citované normy: na všechna řízení.

Časová aplikovatelnost citované normy: od zahájení (i již zahájených) řízení do jejich skončení, s výhradou již uplatněného nesouhlasu věřitele s pohledávkou vzešlou z dlužníkova podnikání.

Nově se ruší zdroj mnoha debat, inspirace četných odborných pojednání, příčina štěpení insolvenčního národa na český a moravský, ano, nově se ruší požadavek, aby dlužník žádající o dobrodiní oddlužení neměl dluhy z podnikání. Stávající ust. § 389 odst. 2 InsZ upravující situace, kdy takový dluh oddlužení nebrání, zůstává vyhrazeno již jen pro případ oddlužení právnických osob. Šlo o pozměňovací návrh Patrika Nachera, Kateřiny Valachové, Marka Výborného, Lukáše Kolaříka a Jana Farského č. 4718, zjevně inspirovaný totožným návrhem Vrchního soudu v Praze pro „zlé časy“, představený zhruba před měsícem.

Jedná se o změnu zásadní (z celého Zákona, mám za to, že nejzásadnější), která přežije všechna koronavirová opatření, o změnu v zásadě jednoduchou, k níž nelze říci nic jiného, než že nově nebude v souvislosti s přípustností oddlužení zkoumáno, zda má dlužník dluhy z podnikání. Případný věřitelský nesouhlas v tomto směru bude bezpředmětný; z textu přechodných ustanovení vyplývá, že pouze takový nesouhlas, který byl podán po 24. 4. 2020. K dřívějšímu nesouhlasu bude přihlíženo (srov. „právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstávají zachovány“). Tedy dosavadní úprava se použije na ta již zahájená insolvenční řízení, v nichž věřitelé řádně uplatnili svůj nesouhlas s oddlužením.

Ještě jinak řečeno, oddlužení je nově bez dalšího přípustné i pro fyzické osoby, které mají dluhy z podnikání (lhostejno, zda jsou v současné době podnikateli, či nikoliv).

Vzhledem ke specifickým podmínkám této legislativní sezóny je jisté, že kandidátů na Zákon roku bude více, já však již jen pro lásku k insolvencím hlasují pro právě komentované ustanovení.

Další díl bude uveřejněn 3. 5. 2020.  Zde si můžete přečíst díl I a II.

 Autor: Mgr. Tomáš Jirmásek