Na co budou jednotlivé části zaměřeny?

Lex Covid – část I. – Proč?

Lex Covid – část II. – Co?

1. Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení
2. Doručování
3. Odklad povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh..
4. Zákaz podat insolvenční návrh věřitelem…
5. Rozhodnutí o stanovení jiné výše měsíčních splátek
   bez svolání schůze věřitelů..

Lex Covid – část III. – Co?

6. Zákaz zrušení schváleného oddlužení v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii 
7. Zmírnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení pohledávek
   v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii 
8. Přerušení plnění reorganizačního plánu.. 
9. Prodloužení doby rozhodné pro účely dovolání se
   neúčinnosti právních jednání 
10. Přípustnost oddlužení pro dlužníky s dluhy z podnikání 

Lex Covid – část IV. – Co?

11. Postižitelnost daňového bonusu
12. Postižitelnost kompenzačního bonusu
13. Mimořádné moratorium
14. Přechodná ustanovení

Lex Covid – část I. – Proč?

Prach: „Ona sice chyba se stala, ale není vyloučeno, že se mohla stát větší.“

Revue Golem, obraz sedmý, Jiří Voskovec & Jan Werich

S ohledem na zhoršující se epidemiologickou situaci přistoupila vláda dne 12. 3. 2020 k vyhlášení nouzového stavu pro území celé České republiky a přijala radikální krizová opatření. V podrobnostech se není třeba rozepisovat.

Dne 9. 4. 2020 ve čtvrt na tři v noci ve stavu legislativní nouze schválila PS PČR zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (legislativní tisk č. 807) [dále jen „Zákon“], následně jej schválil dne 17. 4. 2020 i Senát PČR a dne 20. 4. 2020 jej v lánském zámku podepsal prezident republiky. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 191/2020 dne 24. 4. 2020 a stejným dnem se stal účinným (§ 36 Zákona). Ve vztahu k insolvencím je příznačné, že bylo podáno celkem 15 pozměňujících návrhů a že Zákon byl přijat poměrem hlasů 93 ku 0 v Poslanecké sněmovně a 35 ku 0 v Senátu.

Zákonodárce přistoupil k přijetí Zákona upravujícího mimořádná opatření mj. ve vztahu k insolvencím proto, že (přiléhavými slovy důvodové zprávy) „zásadní dopady přijatých opatření se týkají příjmů velkého počtu obyvatel – v pohostinství a hoteliérství se zcela zastavil provoz, zaměstnanci jsou propouštěni, živnostníci nemohou provozovat svoji činnost a uchází jim zisk. V důsledku zavření škol jsou rodiče nuceni pobývat doma se svými dětmi, což i přes rychlá opatření vlády vede k výraznému propadu příjmů domácností. Lze přitom očekávat, že tyto krátkodobé ekonomické dopady se budou i nadále prohlubovat.

Zásadnější dopady lze očekávat též v rámci insolvenčního práva. Předně je to narušená schopnost celé řady dlužníků, kteří se již nyní nacházejí v oddlužení, splácet své závazky i nadále ve stejné výši. Opatření se však nevyhnou ani podnikatelům včetně velkých korporací, kteří dosud neměli žádné hospodářské problémy.

Podnikatelské subjekty se mohou dostat do neočekávané a přechodné platební neschopnosti, která není způsobena neobratnými podnikatelskými rozhodnutími, nýbrž tím, že jsou náhle nuceni zastavit svůj provoz a uchází jim zisk. Přesto jsou však i nadále povinni platit průběžné mandatorní výdaje.

Po odpadnutí omezení a přímých dopadů boje s epidemií nového koronaviru lze přitom očekávat, že se tyto podnikatelské subjekty okamžitě znovu postaví na nohy a budou schopny svoji činnost bez větších obtíží obnovit a zachovat pracovní místa. Tomu by však mohlo zásadním způsobem zabránit stávající nastavení insolvenčního práva, které při platební neschopnosti ukládá dlužníkovi, aby na sebe podal insolvenční návrh, popřípadě umožňuje věřiteli, aby insolvenční návrh podal na svého dlužníka.

Přechodné zhoršení hospodářských výsledků dlužníka, které byly do přijetí mimořádných opatření při epidemii při výkonu své podnikatelské činnosti relativně stabilní, by se totiž po vystavení účinkům insolvenčního řízení mohlo dále zhoršovat. Lze předvídat, že se podnikatel fungující s péčí řádného hospodáře nejdříve pokusí učinit vše proto, aby udržel v chodu svůj životaschopný podnik. Veškeré své síly se tedy pokusí soustředit do obnovení provozu svého podniku, přičemž odvracení negativních účinků insolvenčního řízení a účast v nákladném kolektivním řízení insolvenčního typu by jej mohlo stát drahocenný čas i zdroje, které lze optimálněji využít jiným způsobem.

Avizovaný zásah do insolvenčního práva lze považovat za legitimní reakci na stávající bezprecedentní situaci. Insolvenční právo v podmínkách zdravé ekonomiky očišťuje podnikatelské prostředí od nevýkonných ekonomických subjektů a stává se nástrojem zvyšování míry efektivní alokace aktiv v ekonomice. V situacích systémových simultánních selhání různých ekonomických odvětví nicméně přestává tento účel plnit a v krajních případech se stává dokonce rizikovým, ohrožujícím faktorem – nadto naprosto nevýhodným pro celou ekonomiku, neboť v témže okamžiku dostává na trh množství aktiv, po kterém neexistuje adekvátní poptávka (neboť i přímá konkurence podnikajících dlužníků čelí vlastním finančním problémům), což drasticky snižuje cenu aktiv.

Přijetí mimořádných opatření při epidemii systémově dostalo relativně zdravé podnikatelské subjekty do tíživé situace, která není způsobena vnitřními organizačními, obchodními nebo výrobními problémy a které lze v kombinaci s dalšími ozdravnými opatřeními lépe odvracet mimo plný režim insolvenčního práva, který by paradoxně mohl úpadkový stav akcelerovat.“

Řečené motivy zákonodárcovy pro přijetí Zákona je třeba míti na paměti při jeho historickém a teleologickém výkladu („co tím chtěl básník říct“ a „proč“).

Opatření přijatá Zákonem se dělí na ta, kterou jsou upravena pouze v tomto Zákoně a jsou přijímána pouze na přechodnou dobu:

• ustanovení o prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení (§ 5 a 10 Zákona),
• zvláštní opatření ve vztahu ke zvláštnímu způsobu doručení v insolvenčním řízení (§ 11 Zákona),
• zvláštní opatření ve vztahu k povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh (§ 12 Zákona),
• zvláštní opatření ve vztahu k insolvenčním návrhům podávaným věřiteli (§ 13 Zákona),
• zvláštní opatření ve vztahu k plnění splátkového kalendáře (§ 14 Zákona),
• zvláštní opatření ve vztahu k plnění reorganizačního plánu (§ 16 Zákona) a
• zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti právních úkonů (§ 17 Zákona),

resp. bez časového omezení („pro vždy“):

• zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek (§ 15 Zákona),

a na ta, která se provádějí přímo změnou insolvenčního zákona, avšak jen na přechodnou dobu:

• mimořádné moratorium (§ 32 Zákona, § 127a InsZ),

resp. bez časového omezení („pro vždy“):

• přípustnost oddlužení pro dlužníky s dluhy z podnikání [§ 32 Zákona, § 389 odst. 1 písm. b) InsZ].

Naopak neprošel pozměňovací návrh poslanců Jana Farského a Lukáše Koláříka č. 4729 na zkrácení všech oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty z mezních pěti let na tři roky.

Jednotlivá přijatá opatření sice nemusí být vždy ideální, někdy mohou být i zbytečná, ale je třeba míti na paměti, že vznikala v době bezprecedentní, a protože po bitvě ještě není, není tu ani žádných generálů, co by to uměli lépe; tato opatření se pokusím stručně přiblížit a okomentovat v dalších třech částech článku k Lex Covid, které budou postupně zveřejňovány na Insolvenční zóně.

Část II – IV bude publikována v následujích dnech.

Autor: Tomáš Jirmásek, který je od 17. 11. 2011 soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.