NBZ: Podřízené pohledávky v soudní praxi

Tento příspěvek se týká několika odvolacích rozsudků z poslední doby, které se zaobíraly podřízenými pohledávkami v oddlužení (§ 172 odst. 2 věta druhá InsZ). V podrobnostech k podřízeným pohledávkám si dovoluji odkázat na svůj článek Podřízené pohledávky, aneb předbíhání ve frontě z ledna 2020 na Insolvenční zóně (I., II. a III.).

I. Nemělo by zapadnout, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2020, č. j. 104 VSPH 90/2020-68 (42 ICm 2824/2019, KSCB 46 INS 10085/2019) mj. rozhodl, že podřízené pohledávky jsou v ust. § 172 odst. 2 věta druhá InsZ vyjmenovány taxativně, mimosmluvní sankce včetně penále za neplacení zdravotního pojištění zde uvedeny nejsou a není přípustné rozsah zde uvedených pohledávek extenzivním výkladem jakkoli rozšiřovat.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné doplnit, že názory a stanoviska k tomu, že je penále příslušenstvím pohledávky za neplacení pojistného, na něž žalovaný (insolvenční správce) poukazoval ve svém odvolání, se v posuzované věci neuplatní s ohledem na výše citovanou specifickou úpravu InsZ.

Jinými slovy řečeno, penále za neplacení zdravotního pojištění nepodléhá režimu podřízených pohledávek (§ 172 odst. 2 věta druhá InsZ), tedy není důvod popírat pořadí takové pohledávky ani tehdy, kdy jeho výše převyšuje výši nezaplaceného zdravotního pojištění.

Dlužno dodat, že žalovaný insolvenční správce se s takovým výsledkem nesmířil a proti komentovanému rozsudku podal dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto.

II. Dále by nemělo zapadnout, že Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, č. j. 12 VSOL 258/2020-29 (71 ICm 631/2020, KSBR 47 INS 14468/2019) mj. rozhodl, že sankci v podobě penále za neplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nelze podřadit pod hypotézu normy § 172 odst. 2 věta druhá InsZ, neboť zde není taxativně vymezena a ani teleologický výklad tohoto zákonného ustanovení neodůvodňuje jeho extenzivní výklad zastávaný žalovanou.

Smyslem fikce podřízenosti taxativně vymezených pohledávek (§ 172 odst. 2 věta druhá InsZ) je omezené uspokojování vybraného typu příslušenství pohledávek (zejména soukromoprávní povahy, nikoliv však výlučně, neboť z pozměňovacího návrhu nelze vyvodit závěr, že by se úprava měla vztahovat jen na soukromoprávní pohledávky), a smluvních pokut za prodlení dlužníka, které mají sankční povahu a současně jejich výše v souhrnu převyšuje původní jistinu, tedy má i excesivní charakter

III. Rovněž by nemělo by zapadnout, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 9. 2020, č. j. 101 VSPH 328/2020-33 (42 ICm 3117/2019, KSCB 46 INS 13616/2019) mj. rozhodl, že pokud se poskytnutá půjčka stala v celém rozsahu splatnou před rozhodnutím o úpadku, a to včetně smluvního úroku sjednaného pro případ prodlení se splácením půjčky, který byl v důsledku dohody věřitele a dlužníka kapitalizován, tak nelze uvedené pohledávky považovat za podřízené podle ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ jako úroky převyšující jistinu, protože ke dni rozhodnutí o úpadku již žádné úroky neexistovaly, ale tvořily součást jistiny.

IV. Konečně by nemělo by zapadnout, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 102 VSPH 373/2020-24 (43 ICm 3122/2019, KSCB 44 INS 14334/2019) mj. rozhodl, že co do pořadí (režimu uspokojení) přihlašovaných pohledávek zásadně nemá význam, zda mají původ veřejnoprávní nebo soukromoprávní, ledaže by to z konkrétního ustanovení (institutu) InsZ výslovně vyplývalo. Není-li tomu tak v daném případě, není důvodu rozlišovat původ sporných pohledávek, a platí pak obecné zásady rovného postavení věřitelů ve smyslu ust. § 5 InsZ.

Úprava podřízených pohledávek zakotvená pro případ řešení úpadku oddlužením v ust. § 172 odst. 2 druhé větě InsZ dopadá – ohledně těch zde typově uvedených nároků, u kterých to připadá v úvahu – též na veřejnoprávní pohledávky, tedy i na úroky z prodlení podle daňových předpisů (sankce za nezaplacení daně ve lhůtě splatnosti). Jde tu o samostatné speciální pravidlo pro případ oddlužení, které není z pohledu rozlišování mezi soukromoprávními a veřejnoprávními pohledávkami nijak obsahově provázáno s jiným pravidlem podle věty první (týkajícím se pohledávek ze smluv a z podřízených dluhopisů). Věta druhá zcela zřetelně jen rozšiřuje výčet toho, co InsZ za podřízené pohledávky (definované ve větě první) ještě (nově) považuje, bez jakékoliv vazby na větu první téhož ustanovení (viz použité pojmy „za podřízené pohledávky se … považují také…“).

Omezení dopadu tohoto speciálního pravidla pouze na soukromoprávní pohledávky neplyne ani z jeho dikce (která nevymezuje žádnou restrikci „úroků z prodlení“, pokud jde o charakter pohledávek, s nimiž se pojí), ani neplyne z důvodové zprávy, která jen ozřejmuje typické situace, jež vedly k zavedení dané úpravy (včetně reliktů dřívějších právních poměrů), a nijak se z ní nepodává jiný záměr, než zavést pro oddlužení režim podřízených pohledávek obecně tak, že jde (mimo jiné) o úroky, úroky z prodlení (tedy ať už vzešly z předpisů práva soukromého či veřejného) v té jejich souhrnné výši, ve které by převyšovaly samotnou jistinu (tj. příslušnou základní pohledávku) k okamžiku jejího vzniku. Je tedy rozhodné jen to, zda přihlášený nárok spadá pod některý z těch, jež jsou v ust. § 172 odst. 2 druhé větě InsZ uvedeny ve svém obecném označení (užívaném příslušným – lhostejno kterým – právním předpisem) a u nichž se pak zkoumá, zda nejsou z pohledu daného ustanovení insolvenčního zákona „nadlimitní“.

V. Sečteno, podtrženo

Všechny citované rozsudky nám nabízejí to zajímavé obecné zjištění [vedle skutečnosti, že problémy s podřízenými pohledávkami se zřejmě soustředí do Jižních Čech (nebo jsou v Jižních Čechách ve svém rozhodování nejrychlejší…)], že

• výčet podřízených pohledávek v ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ je taxativní, nelze jej rozšiřovat, a to ani výkladem teleologickým (e ratione legis), a že
• § 172 odst. 2 věty druhé InsZ nerozlišuje mezi pohledávkami veřejnoprávními a soukromoprávními.

V konkrétní (kazuistické) rovině se pak dozvídáme, že

• v případě penále za neplacení zdravotního pojištění se nemůže jednat o podřízenou pohledávku dle ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ, a to bez ohledu na svoji výši (104 VSPH 90/2020), že
• v případě penále za neplacení o pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se nemůže jednat o podřízenou pohledávku dle ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ, a to bez ohledu na svoji výši (12 VSOL 258/2020), že
• v případě kapitalizace (zesplatnění) smluvních úroků z prodlení před rozhodnutím o úpadku, které se tak staly součástí jistiny, se nemůže jednat o podřízenou pohledávku dle ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ, a to bez ohledu na svoji výši (101 VSPH 328/2020), a že
• v případě úroků z prodlení dle daňových předpisů se jedná o podřízenou pohledávku dle ust. § 172 odst. 2 věty druhé InsZ ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku (102 VSPH 373/2020).