NBZ: Určení odměny insolvenčního správce za zpeněžení mimořádného příjmu v oddlužení plněním splátkového kalendáře

Možné je uvažovat pouze o zvýšení odměny podle ust. §  38 odst. 3 InsZ, avšak to pouze tehdy, vykonal-li insolvenční správce v souvislosti s mimořádnou majetkovou hodnotou nějakou činnost nad rámec jeho běžných povinností.

Pod běžnou dohlédací činnost insolvenčního správce v oddlužení plněním splátkového kalendáře podle ust. § 412 odst. 2 InsZ lze zahrnout mimo jiné i:

• zkoumání poctivosti jednání dlužníka,
• zjišťování neúčinných právních jednání dlužníka či
• kontrola dlužníkova nakládání s majetkem, přičemž pod posledně uvedenou činnost lze zahrnout i posuzování, zda dlužník nenabyl nějaký majetek darem či dědictvím, zda jejich přijetí neodmítl, apod.

Zatímco (v časové řadě) v prvním usnesení nebylo lze pro případné zvýšení odměny nalézt oporu ve skutkových zjištěních soudů nižších stupňů, tak v druhém případě takový postup nebylo možné vyloučit, a právě z toho důvodu bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a současně mu bylo uloženo, aby zvážil, v jaké části lze rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku plnění ve výši 131 164 Kč (představující správcem nárokovanou odměnu) a jakou část z tohoto plnění (prozatímně) ponechat v majetkové podstatě (a následně o ní rozhodnout až v souvislosti s vyúčtováním odměny insolvenční správkyní dle § 38 odst. 3 InsZ). Soudy prvního i druhého stupně se totiž nijak nevypořádaly s otázkou, z jakých prostředků by mohlo být (případné) zvýšení odměny insolvenční správkyně (reálně) uhrazeno; jinými slovy rozhodly způsobem, v jehož důsledku by v majetkové podstatě nemusely „zbýt“ prostředky na úhradu (případného) zvýšení odměny insolvenční správkyně. Na shora uvedeném nic nemění ani možnost úhrady odměny insolvenční správkyně státem (§ 38 odst. 2 InsZ), když primárně slouží k úhradě odměny výtěžek zpeněžení majetkové podstaty.

Jinými slovy řečeno, z obou citovaných usnesení Nejvyššího soudu plyne, že:

1. Insolvenční správce nemá při (jakkoli náročném) získání a zpeněžení mimořádného příjmu [§ 412 odst. 1 písm. b) InsZ] v oddlužení plněním splátkového kalendáře (oddlužení s úpadkem do 31. 5. 2019) nárok na zvláštní odměnu (určenou dle § 1, 3 nebo 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.).
2. Odůvodňují-li to zvláštní okolosti daného případu, lze za toto zpeněžení na konci insolvenčního řízení insolvenčnímu správci jeho odměnu (určenou dle § 1, 3 nebo 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) přiměřeně zvýšit (§ 38 odst. 3 InsZ).
3. Lze-li již v průběhu insolvenčnío řízení vyloučit možnost zvýšení odměny, rozhodne insolvenční soud o vydání celého výtěžku zpeněžení mimořádného příjmu nezajištněým věřitelům (po odpočtu nákladů na jeho správu a zpeněžení) [to by případ prvního usnesení]. V tomto případě hrozí riziko, že se při schvalování závěrečného vyúčtování odměny na konci insolvenčního řízení ukáže, že zde důvody pro zvýšení odměny jsou, avšak v majetkové podstatě se již nenachází prostředky k jejímu uspokojení (do výše 50 000 Kč bude moci být zvýšená odměna uspokojena z prostředků státu).
4. Nelze-li v průběhu insolvenčního řízení vyloučit možnost zvýšení odměny [to by případ druhého usnesení], rozhodne insolvenční soud o vydání celého výtěžku zpeněžení mimořádného příjmu nezajištněým věřitelům (po odpočtu nákladů na jeho správu a zpeněžení a rovněž po odpočtu předpokládaného – možného zvýšení odměny). Do doby skončení insolvenčního řízení je částka odpovídající předpokládanému – možnému zvýšení odměny deponována na účtu majetkové podstaty (teoreticky nelze vyloučit, že bude rozhodnuto o jejím vydání – v podobě povolené zálohy na odměnu – insolvenčnímu správci; to však s rizikem, že po závěrečném schválení vyúčtování odměny bude třeba část této částky – nebo i celou – navrátit do majetkové podstaty).

Z důvodu rizika uvedeného pod bodem 3. je vždy vhodné část výtěžku zpeněžení mimořádného příjmu deponovat. S tím však souvisí riziko jiné (spjaté i s variantou uvedenou pod bodem 4.), že část deponované částky nebude spotřebována (použita) na uspokojení nezajištněých věřitelů. Nabízí se tyto (jediné 2 teoreticky možné) vyrianty:

a) Zbylá částka bude vydána nezajištěným věřitelům. Problém s tímto (nejrozumnějším a z hlediska insolvenčních zásad nejspravedlivějším) řešením je v tom, že vyúčtování odměny insolvenčního správce probíhá v jednom usnesení spolu se vzetím na vědomí splnění oddlužení; zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku se insolvenční řízení pravomocně končí… Naději této variantě dává usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, č. j. 29 NSČR 140/2018-B-124 (KSPL 27 INS 20068/2011), dle nějž lze za učitých (a řešenému případu velmi podobných) okolností výtěžek zpeněžení vypořádat (věřitelům vydat) i po skončení insolvenčního řízení.

b) Zbylá částka bude vydána dlužníku. Tato varianta by akcentovala právě skutečnost, že insolvenční řízení (v němž lze věřitele uspokojovat) již pravomocně skončilo. Osobně se přikláním k variantě uvedené pod písm. a).

Dosud rovněž nebyla řešena otázka hotových výdajů spojených se správou a zpeněžení mimořádného příjmu. Dle logiky citovaných usnesních mají být hrazeny z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč, resp. 225 Kč měsíčně, avšak jejich zvýšení není dle InsZ možné (jako je tomu u odměny).