Přiznání zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2020, č. j. 29 NSČR 130/2019-B-49 (KSOL 41 INS 20179/2017)

Právní věta

Usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti a proti němuž není odvolání přípustné.

Osoby dotčené (ne)vyplacením takové zálohy mají v insolvenčním řízení zásadně (pravidelně) možnost napadnout opravnými prostředky konečná rozhodnutí insolvenčního soudu o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce (v jehož rámci se poskytnutá záloha nebo zálohy vyúčtují), takže ani není účelné otevírat zákonem možnost pro podání řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozhodnutí insolvenčního soudu o záloze na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Dotčené právní předpisy

§ 10 InsZ

§ 11 InsZ

§ 91 InsZ

§ 38 odst. 4 InsZ

§ 412 odst. 1 písm. b) InsZ

§ 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen „Vyhláška“)

Skutkový stav a rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu

Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 6. 12. 2018, č. j. KSOL 41 20179/2017-B-10 bylo dlužníkům Jeronýmu a Anně Malinovým mj. schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a současně bylo konstatováno, že insolvenční správkyní je JUDr. Hana Karásková.

K žalobě insolvenční správkyně bylo rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 2. 7. 2018, č. j. 44 ICm 1443/2018-28 (KSOL 41 INS 20179/2017) určeno, že darovací smlouva uzavřená mezi dlužníkem a paní Annou Pacalovou ze dne 2. 3. 2016 je vůči věřitelům právně neúčinná. Předmětem této darovací smlouvy byl bezplatný převod vlastnické práva k označeným pozemkům v katastrálním území Pleče z dlužníka na paní Pacalovou. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 2018.

Podáním ze dne 7. 6. 2019 (B-29) insolvenční správkyně navrhla, aby výtěžek zpeněžení předmětných pozemků (po odečtení nákladů spojených se správou a udržováním podstaty a nákladů spojených s prodejem) ve výši 858 091,84 Kč byl použit následovně:

a) částka 496 512,54 Kč bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem nad rámec splátkového kalendáře; tím dojde k úplnému zaplacení pohledávek těchto věřitelů za dlužníky;

b) částka 150 195,05 Kč připadne na odměnu insolvenční správkyně (včetně daně z přidané hodnoty);

c) částka 211 384,25 Kč bude vyplacena dlužníkům jako hyperocha.

Na tomto základě insolvenční soud usnesením ze dne 24. 7. 2019, č. j. KSOL 41 INS 20179/2017-B-31 „přiznal“ insolvenční správkyni zálohu na odměnu ve výši 54 070,22 Kč (včetně DPH).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenční správkyně ze dne 7. 8. 2019 (B-33) usnesením ze dne 30. 8. 2019, č. j. 1 VSOL 527/2019-B-37 (KSOL 41 INS 20179/2017) potvrdil citované usnesení insolvenčního soudu.

K dovolání insolvenční správkyně ze dne 30. 10. 2019 (B-40) Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci změnil tak, že odvolání insolvenční správkyně proti usnesení insolvenčního soudu se odmítá.

Z odůvodnění komentovaného usnesení

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenční správkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud – cituje ust. § 7, § 38 a § 412 odst. 1 písm. b) InsZ (ve znění účinném do 31. 5. 2019) a ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 Vyhlášky, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017-B-76 (KSUL 70 INS 4524/2013) [uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2020, pod číslem 52] – dospěl k závěrům, podle nichž:

1) Insolvenční správkyni „nepřísluší nárok na navýšení odměny v rozsahu vyúčtovaných 25 % a k tomu DPH z částky 496 512,54 Kč (tj. 150 195,05 Kč včetně DPH vypočtené dle ust. § 1 odst. 3 Vyhlášky)“, která s největší pravděpodobností bude (musí být) rozdělena v rámci splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele jako mimořádný příjem.

2) Není správný názor insolvenčního soudu, že v daném případě „lze užít analogii a dále ust. § 5 Vyhlášky a odměnu správkyně navýšit podle ust. § 1 odst. 2 Vyhlášky“.

3) Za činnosti počínající předběžným posouzení darovací smlouvy jako neúčinné a dovršené zpeněžením nemovitostí „bylo správné navýšit odměnu správkyně postupem dle ust. § ust. § 38 odst. 3 InsZ, tj. navýšit tu odměnu, na níž má dle ust. § 3 písm. b) Vyhlášky nárok, a to dle předběžného propočtu odvolacího soudu ve výši nejméně 23 625 Kč + DPH, celkem 28 586,25 Kč (tj. za dobu od povolení oddlužení v prosinci 2018 nejméně do června 2019, tj. 21 x 1 125 Kč + DPH) a o níž bude rozhodováno insolvenčním soudem v dalším řízení (včetně jejího nároku na náhradu hotových výdajů dle ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky)“.

4) Schválil-li (přiznal-li) insolvenční soud (před vyplacením částky 496 512,54 Kč z uvedeného výtěžku nezajištěným věřitelům) správkyni zálohu na její odměnu ve výši 44 686,13 Kč (včetně DPH v celkové výši 54 070,22 Kč), čímž ve svých důsledcích odměnu správkyně „navýšil“ takřka o dvojnásobek, jde o navýšení přiměřené činnosti, kterou správkyně v souvislosti s tímto zpeněžením vykonala nad rámec svých běžných povinností.

Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ust. § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nezodpovězené), zda zpeněžení majetku, který byl do majetkové podstaty dlužníka sepsán ještě před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužníka, podléhá režimu zpeněžení dle ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ, a v jaké výši náleží insolvenční správkyni odměna za zpeněžení takového majetku.

Dovolatelka zdůrazňuje, že „nemovitosti nemohly tvořit mimořádný příjem ve smyslu ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ“. Jakkoli insolvenčnímu soudu navrhla, aby úpadek dlužníků řešil (pro věřitele výhodnějším) zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud „neodůvodněně“ schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře; tím „reálně zkrátil nárok dovolatelky na odměnu“ a dovolatelku tak poškodil.

„To, že pohledávky věřitelů dlužníků byly uspokojeny v celých 100 %, je zásluhou právě dovolatelky, neboť tato prověřila neúčinné právní úkony, nechala zpracovat znalecký posudek a iniciovala předmětné insolvenční řízení, kdy paradoxně za tuto činnost jí náleží mnohem nižší odměna, než kdyby byli dlužníci po dobu 60 měsíců ve splátkovém kalendáři a věřitelé byli uspokojeni cca ve 30 %“.

Podle dovolatelky soudy nižších stupňů při stanovení odměny dostatečně nezohlednily její přínos z hlediska rozsahu uspokojení nezajištěných věřitelů, včetně rychlého a hospodárného vyřešení incidenčního sporu (tj. rozsah a náročnost činností vykonávaných nad rámec běžných povinností insolvenční správkyně v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře).

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení nebo aby napadené usnesení změnil tak, se dovolatelce přiznává „odměna ve výši 25 % z částky určené k vydání nezajištěným věřitelům, tedy výši 150 195,05 Kč včetně DPH.“

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění o. s. ř., zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ust. § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se způsobu určení odměny insolvenční správkyně, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových souvislostech beze zbytku nezodpovězené.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti k vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle ust. § 10 InsZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen „dohlédací činnost“).

Podle ust. § 11 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2).

Podle ust. § 38 odst. 4 InsZ insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle ust. § 91 InsZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Rozhodné znění InsZ (do 31. 5 2019) se podává z čl. II, části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění InsZ, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění o. s. ř., zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř., odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

V poměrech projednávané věci je nepochybné, že insolvenční soud (usnesením ze dne 24. 7 2019) přiznal insolvenční správkyni zálohu na odměnu.

Rozhodnutí o přiznání zálohy na odměnu insolvenční správkyně, které insolvenční soud může vydat v průběhu insolvenčního řízení (§ 38 odst. 4 InsZ), je svou povahou rozhodnutím učiněným při výkonu dohlédací činnosti [§ 10 písm. b) a § 11 odst. 1 InsZ]; přitom insolvenční zákon nestanoví, že proti takovému rozhodnutí je odvolání přípustné.

Již v poměrech upravených ZKV nebylo v literatuře ani v soudní praxi pochyb o tom, že usnesení, jímž konkursní soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu nebo hotové výdaje správce konkursní podstaty, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti podle ust. § 12 ZKV, proti kterému není odvolání přípustné. Srov. v literatuře např. dílo Zelenka, J. – Maršíková, J.: Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související – komentář, Praha, Linde 1998, str. 113 a 145, ve spojení s ust. § 12 odst. 3 ZKV (ve znění účinném do 30. 4. 2000) a s § 66b odst. 2 ZKV (ve znění účinném po tomto datu), včetně důvodové zprávy k zákonu č. 105/2000 Sb., kterým se mění ZKV, a některé další zákony. V judikatuře srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 1 Ko 82/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 219.

Povaha tohoto rozhodnutí se přitom nezměnila ani v poměrech úpravy obsažené v insolvenčním zákoně. K tomu srov. v judikatuře odvolacích soudů formulovaný závěr, podle něhož je takové usnesení rozhodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu dohlédací činnosti [viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2017, č. j. 3 VSPH 929/2017-B-35 (KSUL 91 INS 22383/2014) nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2019, č. j. 3 VSOL 410/2019-B-15 (KSOL 41 INS 6159/2018)].

V návaznosti na výše uvedené pak Nejvyšší soud uzavírá, že také nemá žádné pochybnosti o tom, že usnesení, jímž insolvenční soud rozhoduje o povolení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, je rozhodnutím, které vydává při výkonu dohlédací činnosti [podle ust. § 10 písm. b) InsZ ve spojení s ustanovením § 11 InsZ] a proti němuž není odvolání přípustné, jelikož insolvenční zákon nestanoví jinak (§ 91 InsZ). Osoby dotčené (ne)vyplacením takové zálohy mají v insolvenčním řízení zásadně (pravidelně) možnost napadnout opravnými prostředky konečná rozhodnutí insolvenčního soudu o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce (v jehož rámci se poskytnutá záloha nebo zálohy vyúčtují), takže ani není účelné otevírat zákonem možnost pro podání řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozhodnutí insolvenčního soudu o záloze na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Přípustnost odvolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté insolvenční správkyni insolvenčním soudem v písemném vyhotovení usnesení ze dne 24. 7. 2019 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i obdobně důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).

Jestliže odvolací soud v rozporu s výše uvedeným o odvolání insolvenční správkyně (věcně) rozhodl, místo toho, aby je jako nepřípustné odmítl [§ 218 písm. c) o. s. ř.], zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu, aniž se mohl zabývat jeho věcnou (ne)správností, změnil a odvolání insolvenční správkyně jako nepřípustné odmítl [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

Komentář

Záloha může být všelijaká – fotbalová, armádní, datová, nám se jedná o zálohu peněžní, konkrétně o zálohu na odměnu insolvenčního správce; stejné závěry budou platit i pro zálohu na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce.

Tato záloha představuje peněžní částku, kterou je insolvenční správce na základě rozhodnutí soudu oprávněn čerpat již v průběhu insolvenčního řízení, tedy před konečným vyúčtováním odměny na sklonku insolvenčního řízení.

Své zákonné ukotvení nalézá v ust. § 38 odst. 4 InsZ, podle nějž insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

I.    Historický vývoj

Institut zálohy v ust. § 38 odst. 4 InsZ není institutem úpadkovému právu neznýmým, již v zákoně č. 1/1869 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní (účinný od 1. 4. 1869 do 31. 12. 1914) se v ust. § 161 větě páté uvádělo, že správci masy konkursní a jeho náměstkovi může se na odměnu nebo náhradu výloh dříve ještě než se s konečnou platností ustanoví, dáti čásť peněz zálohou nebo na srážku, když se výbor věřitelský za předsedání komisaře konkursního o to usnese.

V ust. § 127 větě třetí zákona č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí (účinný od 1. 8. 1931 do 31. 12. 1949), se stanovilo, že na nároky správce podstaty může konkursní komisař vyslechna věřitelský výbor, povoliti přiměřenou zálohu.

Podle ust. § 8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (účinný od 1. 10. 1991 do 31. 12. 2007) vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy.

Konečně pak podle ust. § 38 odst. 4 InsZ, ve znění účinném od 1. 1. 2008 posud, insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Na citovaném lze krásně sledovat vývoj posledních stopadesáti let. Jestli ponejprv bylo rozhodování o záloze výhradně v pravomoci věřitelského výboru, přesunula se tato pravomoc následně konkursnímu komisaři, který věřitelský výbor toliko vyslechl (vyzval k vyjádření), aby s účinností od 1. 10. 1991 posud bylo rozhodování o povolení zálohy ve výlučné (nikoli však libovolné) pravomoci soudu, který si stanovisko věřitelů žádat nemusí (zpravidla tak skutečně nečiní).

II.    Procesní aspekty odměny a náhrady hotových výdajů a povolené zálohy

Insolvenční soud určuje odměnu z úřední povinnosti, nevázán návrhy účastníků insolvenčního řízení nebo samotného insolvenčního správce (s výjimkou dohody o výši odměny v reorganizaci). Případný návrh insolvenčního správce tak lze překročit a přiznat mu i více, než žádal.

Insolvenční soud o náhradě hotových výdajů rozhoduje jen na návrh insolvenčního správce. Návrh insolvenčního správce nelze překročit a přiznat mu více, než žádal [usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2013, č. j. 3 VSPH 1681/2012-B-37 (KSPL 29 INS 9586/2010)].

Žaloba z „lepšího práva“ proti (bývalému) insolvenčnímu správci založená na argumentu, podle něhož byla výše odměny určena nesprávně, nemůže být důvodná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 432/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 126/2012).

1.   Kdy se odměna a náhrada hotových výdajů schvalují

O schválení odměny a náhrady hotových výdajů se rozhoduje:

a) Při změně správce (odvolání či zproštění) pokud to umožňuje stav insolvenčního řízení; tak stanoví ust. § 38 odst. 5 InsZ. S ohledem na pravidla dělení odměny mezi více správců (§ 6 Vyhlášky) je však vhodné (nutné) o odměně předchozích správců rozhodnout až na konci insolvenčního řízení a podle ust. § 38 odst. 5 InsZ rozhodnout toliko o schválení náhrady hotových výdajů. Stejně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 NSČR 54/2013-B-261 [KSBR 24 (32) INS 2062/2009], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 82/2016.

b) V reorganizaci:

    i) na schůzi věřitelů se souhlasem insolvenčního správce (§ 2 Vyhlášky), nedojde-li k tomu, pak

    ii) po skončení reorganizace (§ 364 odst. 3 InsZ).

c) V konkursu spolu s konečnou zprávou (§ 303 a § 304 InsZ).

d) V oddlužení zpeněžením majetkové podstaty spolu s konečnou zprávou (§ 303 a § 304 InsZ).

e) V oddlužení plnění splátkového kalendáře spolu s rozhodnutím o splnění oddlužení (§ 413 odst. 1 InsZ).

f) V oddlužení plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty spolu s rozhodnutím o splnění oddlužení (§ 413 odst. 1 InsZ), a to při vědomí přiměřeného použití ustanovení o konečné zprávě při zpeněžení nezajištěného majetku (§ 409 odst. 2 InsZ).

g) Zemře-li (zanikne-li) dlužník, tak spolu s rozhodnutím o zrušení konkursu, resp. zastavení insolvenčního řízení (§ 310 odst. 2 InsZ v konkursu, § 38 odst. 5 InsZ v reorganizaci a oddlužení, nejedná-li se o společné oddlužení manželů).

h) O odměně předběžného správce v případě zamítnutí (odmítnutí) insolvenčního návrhu nebo v případě zastavení insolvenčního řízení před rozhodnutím o úpadku spolu s tímto rozhodnutím, příp. následně samostatným usnesením (§ 38 odst. 5 InsZ).

2.   Záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů

Výše uvedené závěry o okamžiku, v kterém se o schválení odměny (závazně) rozhoduje, platí obecně pro všechny typy odměn a způsoby řešení úpadku, jak byly uvedeny výše (s výjimkou některých situací v reorganizaci).

O schválení odměny (náhrady hotových výdajů) má být rozhodnuto zásadně na konci insolvenčního řízení, kdy je již provedeno veškeré zpeněžování a většina činností insolvenčního správce. Do té doby má rozhodování o odměně povahu rozhodování o povolení čerpání zálohy na tuto odměnu (náhradu hotových výdajů). O záloze může být rozhodnuto i opětovně.

Je zásadním porušením povinnosti insolvenčního správce, pokud čerpá z majetkové podstaty částky na svoji odměnu (náhradu hotových výdajů) bez předchozího rozhodnutí insolvenčního soudu nebo v rozporu s tímto rozhodnutím.

Insolvenční soud vždy rozhoduje (má rozhodovat), zda se jedná o zálohu na odměnu, nebo o zálohu na náhradu hotových výdajů. Tímto rozhodnutím je insolvenční soud vázán. Záloha složená insolvenčním navrhovatelem před rozhodnutím o úpadku (§ 108 InsZ) není zálohou na odměnu.

Není-li výslovně rozhodnuto, že je povolováno čerpání zálohy na odměnu plus DPH, platí, že vyplácená záloha již DPH zahrnuje (záloha na samotnou odměnu tak představuje 82,6446 % vyplácené částky).

Usnesení o povolení čerpat zálohu je vydáváno v rámci dohlédací činnosti soudu a není proti němu přípustné odvolání [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, č. j. 2 VSOL 136/2013-B-111 (KSOS 8 INS 7015/2009) a další výše citovaná usnesení, naposledy právě komentované usnesení; naopak komentářová literatura mlčí, nevyjadřuje se tak ani onak, věřím, že pod dojmem samozřejmosti řečeného (naposledy tak uvedený postulát výslovně držel ZELENKA ve výše citovaném komentáři k ZKV)]. Na vydání řečeného usnesení není právní nárok, ze strany insolvenčního soudu se však v případě nepovolení nesmí jednat o svévoli.

Jak osvětluje komentované usnesení, tak osoby dotčené (ne)vyplacením takové zálohy mají v insolvenčním řízení zásadně (pravidelně) možnost napadnout opravnými prostředky konečná rozhodnutí insolvenčního soudu o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce (v jehož rámci se poskytnutá záloha nebo zálohy vyúčtují), takže ani není účelné otevírat zákonem možnost pro podání řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozhodnutí insolvenčního soudu o záloze na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

O povolení čerpat zálohu bývá typicky rozhodováno:

• v usnesení o úpadku (jedná-li se o zálohu dle § 108 InsZ, nikoli o zálohu na odměnu) ve složené výši
• v usnesení o povolení oddlužení (§ 136 odst. 4 InsZ) ve výši podle ust. § 3 odst. 2 písm. a) ve spojení s ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky
• v usnesení o povolení reorganizace ve výši podle ust. § 2 Vyhlášky
• v usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli zpravidla ve výši odměny podle ust. § 1 odst. 2 Vyhlášky
• při změně insolvenčního správce v rozhodnutí podle ust. § 38 odst. 5 InsZ [usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2010, č. j. 2 VSOL 400/2009-B-21 (KSOS 8 INS 1150/2009)]
• v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši podle ust. § 3 písm. b), nebo c) ve spojení s ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky, ve znění účinném do 31. 5. 2019
• v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty ve výši podle ust. § 3 odst. 2 písm. a) ve spojení s ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky, ve znění účinném od 1. 6. 2019
• v usnesení o vydání výtěžku zpeněžení mimořádného příjmu podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ v oddlužení plněním splátkového kalendáře (se zpeněžením majetkové podstaty) ve výši podle ust. § 3 odst. 2 písm. b), nebo c) Vyhlášky
• v usnesení o schválení zprávy o zpeněžení majetku, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, podle ust. § 409 odst. 2 InsZ v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty ve výši podle ust. § 3 odst. 2 písm. b), nebo c) Vyhlášky
• při zásadních meznících v insolvenčním řízení (např. plném zpeněžení majetkové podstaty, čeká-li se na poslední incidenční spor, při vydání částečného rozvrhu, atp.); v takovém případě je povinností insolvenčního správce důkladně odůvodnit svoji žádost o povolení čerpat zálohu (co již bylo vykonáno, jaký je předpokládaný nárok na odměnu dle stávajících výsledků zpeněžování, atp.)

Vyplacené zálohy se zúčtovávají na sklonku insolvenčního řízení při konečném rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů. Z uvedeného plyne, že insolvenční správce nemá automaticky nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši minimálně se rovnající vyplaceným zálohám. V případě přeplatku na zálohách je insolvenční správce povinen tento přeplatek vrátit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 29 Cdo 738/2007-1005, ústavní stížnost proti citovanému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 1237/10). Může jít zejména o situace:

• snížení odměny (§ 38 odst. 3 InsZ),
• více v řízení činných správců a dělení odměny (§ 6 Vyhlášky) anebo
• nenaplněný optimistický předpoklad při povolování záloh (již proto má být návrh insolvenčního správce na povolení záloh pečlivě a kvalifikovaně odůvodněn).

Praxí situace dosud neřešené, dle mého názoru však možná, je, zda lze vydat usnesení o povinnosti insolvenčního správce vrátit povolenou a vyplacenou zálohu na odměnu (náhradu hotových výdajů) zpět do majetkové podstaty. Mám za to, že insolvenční soud takové rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti vydat může (předchozím rozhodnutím není v dalším průběhu insolvenčního řízení vázán) a že rovněž není odvolání přípustné; nesmí se však jednat o libovůli a šikanu.

3.   Některé problémy související s povolením zálohy

Budiž znovu zdůrazněno, že při průběžném uspokojování věřitelů během insolvenčního řízení není rozhodováno o odměně („přiznání“, „schválení“, “určení“, atp.), neboť je o ní rozhodováno až v závěru insolvenčního řízení. Do té doby je rozhodováno toliko o povolení zálohy na odměnu. V odlišných časových okamžicích mezi těmito rozhodnutími je však zaděláno na možný problém, tkvící v tom, že při uspokojení věřitelů je předpokládaná odměna insolvenčního správce vypočtena chybně – jinak než na konci řízení. Je-li v průběhu řízení vypočtena ve vyšší výši, problém lze lehce napravit dodatečným vydáním části zálohy věřitelům ve výši, v níž odměna nebyla schválena.

Značný je však problém tam, kde odměna byla při vydání výtěžku zpeněžení věřitelům kalkulována v nižší výši, než je následně vypočítána, neboť na tento rozdíl se již v majetkové podstatě nemusí nacházet prostředky (bude se jednat spíše o pravidlo než výjimku). Typicky se může jednat o tyto situace:

• Změna nazírání na způsob výpočtu odměny z částky vydávané zajištěnému věřiteli [zavrhnutí způsobu výpočtu odměny tzv. 102 % – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, č. j. 29 NSČR 7/2015-B-124 (MSPH 99 INS 721/2009)].
• Změna nazírání na způsob výpočtu odměny ve společném oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře (se zpeněžením majetkové podstaty) v případě, kdy jeden z manželů po podání insolvenčního návrhu zemře [zavrhnutí odměny a náhrady hotových výdajů po úmrtí jednoho z manželů toliko ve výši 900 Kč měsíčně – usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 VSOL 340/2020-B-40 (KSOS 22 INS 14147/2015), které jsem si dovolil komentovat pod č. 10].

Ve všech uvedených případech, pokud nebudou zdroje k uspokojení zvýšené odměny v majetkové podstatě, bude odměna placena z rozpočtových prostředků státu až (jen) do výše 50 000 Kč (§ 8 odst. 1 Vyhlášky).

Problémem též může být rozdílná představa insolvenčního správce a soudu o výši odměny v průběhu insolvenčního řízení. Tato rozdílná představa lze přezkoumat již v rámci odvolání proti výši částky vydávané věřitelům (insolvenční správce se může odvolat s tvrzením, že věřitelům se mělo z výtěžku zpeněžení dostat méně). Je-li však vydávaná částka ve výši 100 % uspokojovaných pohledávek, pak odvolací přezkum je možný až (nejdříve) na konci insolvenčního řízení [odvolání jen proti důvodům není přípustné – § 202 odst. 3 o. s. ř.; usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, č. j. 2 VSOL 136/2013-B-111 (KSOS 8 INS 7015/2009)].

Nerozhodnutím o povolení zálohy již při uspokojení věřitelů je potencionálně vytvořen problém při zvýšení sazby DPH (19 %, 20 %, 21 %…). Rozdíl proti sazbě kalkulované při vydání usnesení uspokojení věřitelů by pak šel na úkor ostatních věřitelů na konci insolvenčního řízení, event. na úkor státu.

Z uvedeného důvodu a dále z důvodu, že oddlužení plněním splátkového kalendáře (se zpeněžením majetkové podstaty) je (má standardně být) časově náročnější, než konkurs, je vhodné právě v tomto oddlužení čerpání záloh povolovat. Naopak v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a v konkursu, kde byla zpeněžená zástava často jedinou položkou majetkové podstaty, může vyplacená záloha ve vztahu k rychlosti předložení konečné zprávy působit na insolvenčního správce demotivačně.

Nejen tyto problémy by de lege ferenda byly vyřešeny tím, že by při vydání výtěžku zpeněžení bylo rozhodováno o všech aspektech týkajících se konkrétního předmětu zajištění, nejen tedy o nákladech na správu a zpeněžení, ale právě i pokud jde o odměnu. Podobně by se postupovalo i podle ust. § 409 odst. 2 InsZ nebo podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. Na druhou stranu by takový postup působil problémy jiné, typicky při dělení odměny mezi v insolvenčním řízení více činné insolvenční správce.

III.    Ad 13. dodatek

Závěrem chci poděkovat Fridrichu Lohnovi, hostujícímu profesoru na katedře financí univerzity ve Vorauszahlungu, za zaslání fotokopie strany 38 (sic!) Cimrmanova 13. dodatku k Pleteme si (viz komentovaný judikát č. 16), obsahující mj. sousloví „odměna – záloha na odměnu“, příbuzné „náhrada hotových výdajů – záloha na náhradu hotových výdajů“ a na ně navazující „náhrada hotových výdajů – hotové výdaje“. Na okraji stránky je Járou Cimrmanem ručně dopsáno „věřím, že tím je to jednou pro vždy vysvětleno“; Mistr se mýlil.

Související judikatura

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 29 Cdo 738/2007-1005, ústavní stížnost proti citovanému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. ÚS 1237/10

Samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci zálohy vznikl nárok podle (jím) poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí. Nemravné by naopak bylo předpokládat, že poskytnutá záloha zavazuje toho, kdo ji poskytl, k následnému vyplacení částky odpovídající plnění poskytnutému příjemcem zálohy, ve výši rovnající se vždy alespoň výši poskytnuté zálohy či záloh. Tím, že správce konkursní podstaty obdržel v průběhu konkursu formou záloh na konkursní odměnu částku přesahující výši konkursní odměny, na kterou mu posléze skutečně vznikl nárok, tedy požadavek na zvýšení odměny ve smyslu ust. § 8 odst. 3 věty páté ZKV zdůvodnit nelze.

• Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, č. j. 2 VSOL 136/2013-B-111 (KSOS 8 INS 7015/2009)

Rohodnutím, které insolvenční soud vydává při výkonu své dohledací činnosti (§ 11 odst. 1 InsZ), je i rozhodnutí, jímž rozhoduje o tom, zda insolvenčnímu správci v průběhu insolvenčního řízení vyplatí zálohy na odměnu podle ust. § 38 odst. 4 InsZ; proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání.

Nad rámec shora uvedeného považuje odvolací soud za nutné poukázat na ust. § 302 a násl. InsZ, ze kterých vyplývá, že v konečné zprávě insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a hotových výdajů, které insolvenční soud přezkoumá v rámci projednání konečné zprávy, při kterém bude moci dlužník případné námitky proti odměně a náhradě hotových výdajů uplatnit.

• Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2017, č. j. 3 VSPH 929/2017-B-35 (KSUL 91 INS 22383/2014)

Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle ust. § 38 odst. 4 InsZ rozhodl o (ne)vyplacení zálohy na odměnu insolvenčnímu správci, nelze na základě citované právní úpravy než dospět k závěru, že odvolání je podáno proti rozhodnutí vydanému při výkonu dohlédací činnosti dle ust. § 11 odst. 1 InsZ, proti kterému dle ust. § 91 InsZ není odvolání přípustné. Takovým rozhodnutím insolvenční soud není vázán a může je podle potřeby v průběhu insolvenčního řízení změnit. Nic na tom nemění nesprávné poučení o opravném prostředku, kterého se účastníkům v napadeném rozhodnutí dostalo. Přezkoumat správnost postupu soudu při výpočtu výše odměny správce bude možno až na základě rozhodnutí o tomto jeho nároku.

• Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2019, č. j. 3 VSOL 410/2019-B-15 (KSOL 41 INS 6159/2018)

V řešené věci směřuje odvolání insolvenční správkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vyplacení zálohy na její odměnu, které je rozhodnutím, učiněným při výkonu dohlédací činnosti, proti němuž není odvolání přípustné […]. Skutečnost, že usnesení obsahuje ne zcela přesné poučení o možnosti podání odvolání, je pro závěr o objektivní nepřípustnosti odvolání proti jeho výroku III. nevýznamná.

Použitá literatura a jiné zdroje

JIRMÁSEK, Tomáš. č. 10: K výši odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce po úmrtí jednoho ze spoluoddlužujících se dlužníků (manželů), 1 VSOL 340/2020. In: insolvencnizona.cz. [online]. 5. 10. 2020 [cit. 17. 1. 2021]. Dostupné z: https://www.insolvencnizona.cz/clanky/k-vysi-odmeny-a-nahrady-hotovych-vydaju-insol-vencniho-spravce-po-umrti-jednoho-ze-spoluoddlu-zujicich-se-dluzniku-manzelu/.