Zajímavosti spojené s insolvenčním řízením společnosti Arca Investments, a.s.

U Městského soudu v Praze je aktuálně vedeno pod sp. zn. MSPH 98 INS 723/2021 místní insolvenční řízení proti společnosti Arca Investments, a.s. Jedná se o největší insolvenční řízení, které bylo v poslední době v České republice zahájeno. S tímto insolvenčním řízení je spojena řada zajímavosti, které dopadají na činnost insolvenčních správců.

Jelikož se v tomto insolvenčním řízení zejména přihlašují pohledávky plynoucí ze směnek, je vhodné připomenout, jak se přihlašují pohledávky ze směnek a jak je má posuzovat insolvenční správce. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 29 ICdo 14/2019) platí, že „uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného souběžného uplatnění pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací směnky srov. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.“

S ohledem na výše uvedené by proto insolvenční správci neměli věřitele vyzývat k doplnění kauzy.

Další zajímavosti v insolvenčním řízení společnosti Arca Investments, a.s. je skutečnost, že se jedná o přeshraniční insolvenční řízení, a proto je nutné postupovat dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „Nařízení“).

Nařízení rozlišuje mezi hlavním a vedlejším, nebo místním insolvenčním řízením^[1]. Rozdíl mezi těmito druhy insolvenčního řízení spočívá v tom, že vedlejší a místní řízení se nevztahují na veškerý majetek dlužníka. Jejich účinky jsou omezeny pouze na majetek, který se nachází v daném členském státě, ve kterém se takové řízení vede.^[2] Jak tedy probíhají souběžně vedená insolvenční řízení a jak probíhá spolupráce mezi insolvenčními správci?

 V případě paralelně vedených insolvenčních řízení je nutná koordinace, a to zejména koordinace insolvenčních správců. Insolvenční správci jsou povinni si navzájem a co nejdříve sdělit všechny informace, které by mohly být významné pro druhé insolvenční řízení, tj. vývoj přihlašovaní pohledávek, jejich ověření, informace ohledně majetku dlužníka apod. Dále mají insolvenční správci také povinnost zkoumat, zda není dána možnost k restrukturalizaci dlužníka a tím i jeho záchraně. Pokud by se taková možnost nabízela, mají povinnost vzájemně zkoordinovat vytvoření a provedení restrukturalizačního plánu. Zásadní je také koordinace v průběhu zpeněžení či vypořádání majetku či dalších záležitostí dlužníka. Insolvenční správce v hlavním řízení mí dominantní pozici a v souladu s principem univerzality může vykonávat své pravomoci i na území všech členských států a může zasahovat do vedlejších řízení. Tento insolvenční správce musí mít příležitost předložit návrhy na zpeněžení či vypořádání majetku v řízení vedlejším a mí á také možnost požadovat, aby soud, který zahájil některé z vedlejších řízení, pozastavil zpeněžování majetkové podstaty

^{[1] Místní insolvenční řízení lze za určitých podmínek zahájit ještě před hlavním insolvenčním řízením. Pokud však po zahájení místního insolvenčního řízení je zahájeno také hlavní insolvenční řízení, stává se místní insolvenční řízení vedlejším insolvenčním řízením.}

^{[2] Viz čl. 3 odst. 2 Nařízení.}