Zpeněžení majetkové podstaty tvořené jen předmětem zajištění a právo na úročení pohledávky dle ust. § 171 odst. 2 InsZ.

4. 5. 2020

Judikát komentovaný Tomášem Jirmáskem.

Názory prezentované v tomto článku jsou mými soukromými názory. Při vašem hodnocení prosím o přísnost a o to, abyste mi své názory, výhrady, podněty, ale i náměty na zajímavá rozhodnutí zasílali na e-mail: tjirmasek@ksoud.pha.justice.cz. Tomáš Jirmásek, 4. 5. 2020, soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Praze od 17. 11. 2011.

č. 1: Zpeněžení majetkové podstaty tvořené jen předmětem zajištění a právo na úročení pohledávky dle ust. § 171 odst. 2 InsZ.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, č. j. 29 NSČR 124/2018-B-70 (KSPH 60 INS 29874/2015), na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaného dne 11. 3. 2020 schváleno jednohlasně k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Právní věta

Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ust. § 292 InsZ.

Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ust. § 171 odst. 2 InsZ.

Dotčené právní předpisy

§ 171 InsZ
§ 290 odst. 1 InsZ
§ 292 InsZ

Skutkový stav

V insolvenčním řízení byla zjištěna pohledávka věřitele č. 15 ve výši 627 281 Kč co do pravosti, výše a s právem na její uspokojení ze zajištění (soubor nemovitých věcí).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2017, č. j. KSPH 69 INS 29874/2015-B-45 vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitých věcí ve výši 627 281 Kč věřiteli č. 15 s prvním pořadím a ve výši 68 634,54 Kč věřiteli s druhým pořadím.

K odvolání věřitele č. 15 Vrchní soud v Praze napadené usnesení potvrdil usnesením ze dne 19. 12. 2017, č. j. 1 VSPH 1857/2017-B-52. Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 15 dovolání, vytýkaje odvolacímu soudu nesprávné posouzení otázky, zda se ust. § 171 odst. 1 InsZ aplikuje i za situace, kdy je celá majetková podstata dlužníka (tvořená jen předmětem zajištění) zpeněžena jedinou smlouvou, a to s odkazem na ust. § 292, § 290 odst. 1 a § 171 odst. 2 InsZ. Jinak řečeno, zda má věřitel v takovém případě nad rámec své zjištěné pohledávky nárok též na úrok za období po prohlášení konkursu.

Z odůvodnění komentovaného usnesení

Výkladem ust. § 171 InsZ se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 27. 9. 2018, sen. zn. 29 NSČR 175/2016 […]. Nejvyšší soud zde formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého se z ust. § 171 InsZ podává, že zajištěným věřitelům se po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku poskytuje jiná protihodnota za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění, konkrétně možnost úročení jejich pohledávek (coby zásadní výjimka z pravidla zakotveného v ust. § 170 InsZ); srov. k tomu i důvodovou zprávu k vládnímu návrhu InsZ, jejž projednávala Poslanecká Sněmovna ve svém 4. volebním období 2002 – 2006 jako tisk č. 1120 (zvláštní část důvodové zprávy k § 165 až 172 InsZ osnovy) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sen. zn. 29 NSČR 31/2013, uveřejněné pod číslem 95/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 95/2015“)].

Na uvedeném závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit. Otevřenou otázkou zůstává posouzení toho, zda v případě, že majetkovou podstatu v konkursu tvoří jen předmět zajištění, jde o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ust. § 292 InsZ.

Již jazykový výklad ust. § 292 InsZ nevzbuzuje pochyb o tom, že dopadá jen na případy, kdy majetkovou podstatu tvoří různá aktiva (dohromady tvořící celek neboli celou majetkovou podstatu) a všechna uvedená aktiva jsou zpeněžena jen jedinou smlouvou jako alternativa ke zpeněžení jednotlivých aktiv po částech více smlouvami. Oproti tomu situace, kdy majetkovou podstatu tvoří jen jediné aktivum, které logicky nelze (rozumně) zpeněžit jinak než právě jednou smlouvou, je zásadně odlišná. Hovořit v tomto případě o tom, že ke zpeněžení došlo „jen jedinou smlouvou“ by bylo nesmyslné, protože zpeněžení více smlouvami nebylo možné.

Teleologický výklad vede ke stejnému závěru. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 175/2016 Nejvyšší soud vysvětlil, že úročení zajištěné pohledávky po rozhodnutí o úpadku podle ust. § 171 InsZ je kompenzací zajištěným věřitelům za to, že nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Tato nemožnost nastává právě a jen tehdy, tvoří-li majetkovou podstatu více aktiv (z nichž některá jsou nezajištěná) a tato se (vzhledem k ekonomické logice, že funkční celek má obvykle vyšší hodnotu než je suma hodnot jeho jednotlivých částí) zpeněžují jedinou smlouvou, přičemž není rozhodné, zda je takto zpeněžován celý podnik (závod) dlužníka, jeho část nebo soubor aktiv, nemající (již) znaky funkčního podniku, ale přesto mající zvýšenou hodnotu vzhledem k funkční souvislosti jednotlivých aktiv. Typickým příkladem takového souboru je nemovitost (obvykle tvořící předmět zajištění) a vnitřní vybavení této budovy, tj. např. stroje a jiná technologická zařízení, inventář, nábytek již v této budově umístěný, na míru přizpůsobený (obvykle netvořící předmět zajištění).

Oproti tomu v případě, kdy jediným aktivem majetkové podstaty je předmět zajištění, nic nebrání zajištěnému věřiteli okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Není tedy důvod pro kompenzaci úročením zajištěné pohledávky.

Nejvyšší soud tedy uzavírá, že tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ust. § 292 InsZ, neboť jinak než jednou smlouvou není možné předmět zajištění zpeněžit. Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ust. § 171 odst. 2 InsZ. Rozpor se základními zásadami insolvenčního řízení vyjádřenými v ust. § 5 InsZ zjevně dán není.

Komentář

Komentované usnesení je významné z hlediska zodpovězení (dosud neřešené) otázky, zda v případě, že majetkovou podstatu v konkursu tvoří jen jediný předmět zajištění, jde o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ust. § 292 InsZ, a věřitel tak má nárok na úročení své pohledávky i po prohlášení konkursu, čili nic. K tomu nutno dodat, že samotné poúpadkové úročení přihlašované pohledávky (§ 171 InsZ) je výjimkou z pravidla uvedeného v ust. § 170 písm. a) a b) InsZ.

Zajištěná pohledávka se v takovém případě

úročí v rozsahu zajištění ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, a to
úrokovou sazbou dohodnutou před tím, než se dlužník dostal do prodlení (§ 171 odst. 1 InsZ).

V případě reorganizace se zajištěná pohledávka úročí automaticky ode dne následujícího po dni rozhodnutí o povolení reorganizace (§ 171 odst. 4 InsZ).

V případě konkursu je možné takto úročit zajištěnou pohledávku toliko a právě tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena podle ust. § 290 InsZ (§ 171 odst. 2 InsZ); je-li majetková podstata zpeněžena jinak než podle ust. § 290 InsZ, zajištěná pohledávka se neúročí (§ 171 odst. 3 InsZ).

Ust. § 290 odst. 1 InsZ stanoví, že dlužníkův podnik (terminologií o. z. „závod“) může insolvenční správce zpeněžit jedinou smlouvou, přičemž dle ust. § 292 InsZ platí ust. § 290 a 291 obdobně, je-li jen jedinou smlouvou zpeněžována celá majetková podstata nebo část dlužníkova podniku (závodu).

Prvotním předpokladem úročení zajištěné pohledávky je, že mezi dlužníkem a zajištěným věřitelem byl sjednán smluvní úrok (netýká se tak např. úroku z prodlení). Z výše citovaného dále vyplývá, že zajištěný věřitel nemá nárok na úrok za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho řešení (tedy pokud okamžik jejich vydání nesplývá). Nárok na úrok vyplývá přímo z ust. § 171 InsZ, nemusí tak být výslovně uplatněn přihláškou pohledávky.

Čistě jazykovým výkladem by bylo lze dojít k závěru, že úročení zajištěné pohledávky v konkursu je možné toliko tehdy, je-li jedinou smlouvou zpeněžen dlužníkův závod (viz výslovný odkaz na ust. § 290 InsZ, stejně komentář KOZÁK), nikoliv již jen jeho část nebo celá majetková podstata. Tento formalistický výklad je však třeba odmítnout (v podrobnostech viz komentář SPRINZ, ke stejnému konkludentně dospívá i komentované usnesení). Úročení se tak v konkursu aktivuje v případě

zpeněžení dlužníkova závodu jedinou smlouvou (§ 290 InsZ),
je-li jedinou smlouvou zpeněžena celá majetková podstata (§ 292 InsZ) nebo
je-li jedinou smlouvou zpeněžena část dlužníkova závodu (§ 292 InsZ).

Obdobná je situace v oddlužení. Při zpeněžení majetkové podstaty (před i po oddlužovací novele) se zajištěná pohledávka bude úročit při zpeněžení dle ust. § 290 a 292 InsZ (§ 398 odst. 2 InsZ) [29 NSČR 175/2016 (Rc 118/2019)]; stejný závěr by měl platit i po oddlužovací novele při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Naopak při oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužovací novelou nebude toto úročení přicházet do úvahy.

Komentované usnesení dospívá k logickému závěru, že ust. § 292 InsZ nelze aplikovat (i byly-li by pro to jinak podmínky) v případě, tvoří-li celou majetkovou podstatu toliko předmět zajištění. V takovém případě nelze uvažovat o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“, jak jej má namysli citované ustanovení, neboť jinak ani předmět zajištění zpeněžit nelze (pomíjím-li absurdní konstrukce o zpeněžení dvou podílů na jednom předmětu zajištění dvěma smlouvami, atp.). Je-li ideologickým důvodem úročení dle ust. § 171 InsZ nutnost, aby zajištěný věřitel (dočasně) upozadil své zájmy ve prospěch věřitelů nezajištěných, kteří se mají uspokojovat z výtěžku zpeněžení jiných věcí, zpeněžených však touž smlouvou, tak v posuzovaném případě žádní nezajištění věřitelé uspokojováni být (spolu se zajištěnými věřiteli) nemají (až z případné hyperochy), zejm. se však nijak nemohou vměšovat do správy ani do zpeněžování předmětu zajištění. Zajištěný věřitel, který může sám udělovat pokyny ke správě a zpeněžení předmětu zajištění (nevázán nesouhlasným míněním nezajištěných věřitelů) je v takovém případě sám sobě omezující činitelem; netřeba jej za to „odškodňovat“ na úkor nezajištěných věřitelů.

Ke komentovanému usnesení zbývá slovy jeho právní věty uzavřít, že v souladu s všeobecným míněním potvrzuje, že tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu ani v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ust. § 292 InsZ, pročež zajištěnému věřiteli nevzniká právo na úročení jeho pohledávky podle ust. § 171 odst. 2 InsZ.

Související judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 29 NSČR 175/2016-B-58 (KSPL 56 INS 7924/2013), publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 118/2019 (usnesení bylo dne 18. 12. 2018 napadeno ústavní stížností; ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 1. 2019 sp. zn.ÚS 4161/18)

Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí
podle ust. § 171 InsZ jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích § 290 InsZ)
jedinou smlouvou.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 29 NSCR 31/2013-B-413, (MSPH 76 INS 3732/2008) publikované ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 95/2015

Není-li zde z doby před zahájením insolvenčního řízení na majetek zástavního dlužníka jiná
dohoda mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, pak nájemné získané pronájmem
věci zastavené zástavní smlouvou uzavřenou podle ust. § 152 a násl. obč. zák. za dobu od
vzniku zástavního práva do zpeněžení zástavy nenáleží zástavnímu věřiteli a za dobu, po
kterou probíhá insolvenční řízení na majetek zástavního dlužníka, není ani součástí výtěžku
zpeněžení zástavy, jenž by v konkursu vedeném podle InsZ měl být vydán zástavnímu
věřiteli (zajištěnému věřiteli) postupem podle ust. § 298 InsZ.

Literatura

SPRINZ, Petr in SPRINZ, Petr; JIRMÁSEK, Tomáš; ŘEHÁČEK, Oldřich; VRBA, Milan; ZOUBEK, Hynek; a kol. Insolvenční zákon: komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 465.

RICHTER, Tomáš in RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2017, s. 298-301, 446.

STANISLAV, Antonín in KOZÁK, Jan; BROŽ, Jaroslav; DADAM, Alexandr; STANISLAV, Antonín; STRNAD, Zdeněk; ZRŮST, Lukáš; ŽIŽLAVSKÝ, Michal. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2019, s. 675.

RICHTER, Ondřej in RICHTER, Ondřej. Věřitelé a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 72.

TARANDA, Petr in HÁSOVÁ, Jiřina; ERBSOVÁ, Hana; KUBÁLEK, Jan; MORAVEC, Tomáš; SMRČKA, Luboš; ŠMEJKAL, Viktor; TARANDA, Petr; ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. Insolvenční zákon: komentář. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 707-708.

ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan. Pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení. Právní rozhledy. 2013, č. 3, s. 77-85.